Diana Casillasová se před dvěma lety stala opatrovnicí svých dvou synovců poté, co jim zamřeli rodiče. Snaží se být rodičem i tetou a občas vůbec netuší, co vlastně dělá. Blýská se ale na lepší časy, protože má milovanou práci, nový dům, psa. Jednoho dne pomůže napadenému a zmlácenému muži a zjistí, že hned vedle bydlí mrzoutský a trochu tajemný Dallas…

Mariana Zapata píše čtivě a chytlavě, takže se začtete, a navzdory tomu, že má kniha úctyhodných 488 stránek, ji slupnete jako malinu. Hnát kupředu vás bude i touha dozvědět se, co se stalo Dianině bratru a jeho ženě, jak to vlastně má Dallas nebo co je zač jeho bratr Jackson. Ve Stačí si počkat se objevuje i řada vážných témat, jako vyrovnávání se s tragickou smrtí blízkého člověka, truchlení, komplikované vztahy v rodině nebo předsudky a odsudky lidí. Mariana Zapata věrně zachytila radosti a strasti výchovy dětí i rodičovské pochyby – dělám to vůbec dobře, co z těch dětí vyroste, a proboha, co to vlastně dělám.

Vážná témata odlehčuje pomalá romantika, která se vyvíjí od první nelibosti, přes přátelství až k něžným citům, Zapatin typický humor a hlavně oba kluci, kteří jsou pořádná šídla. Diana si nehraje na dokonalou mámu nebo tetu, chce být „jen“ dobrým člověkem a sama sebou. Je svá, má pořádně proříznutou pusu a svoje milované by bránila do posledního dechu. Hodně mi připomínala svoji sestřenku Sal Casillasovou z románu Kulti, která je mojí nejoblíbenější hrdinkou ze všech Zapatiných knih. A právě Sal a Rainer Kulti se mihnou i v této knize, stejně jako Dianina nejlepší kamarádka Vanessa z románu Srdcem proti zdi.

Stačí si počkat má podobný dějový vývoj jako román Kulti, ale jinak je vyzněním i atmosférou odlišné. Řekla bych, že tahle kniha je nejdramatičtější, nejvážnější a vlastně i nejsmutnější ze všech prozatím česky vydaných titulů od Mariany Zapaty. Hlavní hrdinové mají totiž naloženo víc než v jejích jiných knihách. To ale neznamená, že by se jednalo o depresivní čtení. Pořád se jedná o slow burn romanci, i když tentokrát byla až moc pomalá i na mě, ale hlavně kvůli tomu, že Dallas je poměrně dlouho zahalený oparem tajemství a dramatu.

Jediné, k čemu mám výtku, je „povinná“ milostná scéna a ta nereálná část epilogu. A Dallas bohužel není zrovna můj typ a nijak mě nebral, což je v romantice vždycky trochu problém. Proto mými nejoblíbenějšími knihami od Mariany Zapaty pořád zůstávají Kulti, S láskou, Lukov a Rytmus, já a Malychin. Stačí si počkat se v mém osobním žebříčku řadí na čtvrté místo. Objektivně ale patří Stačí si počkat mezi nejlepší knihy od Mariany Zapaty, takže ho určitě doporučuju. Zbývá jediná otázka: jaká kniha od Mariany Zapaty vyjde v českém překladu příště?

Mariana Zapata: Stačí si počkat, Fragment, květen 2024.

Za poskytnutí recenzního výtisku mnohokrát děkuji Albatros Media.