Podle názvu Vodník a melancholické zamlžené obálky jsem čekala tajuplný, atmosférický podzimní příběh o tom, zda zločiny páchá člověk nebo bájný vodník. Hm, tak to jsem nedostala, protože Vodník se odehrává v parném létě, jedná se spíš o poklidnou detektivku a s tématem vodníka pracuje poměrně málo. Jakmile jsem se ale smířila s tím, že nedostanu to, co jsem chtěla, tak jsem si čtení užila 👍Vodník je totiž čtivý, chytlavý a stránky vám doslova ubíhají pod rukama. Nechybí spletité vyšetřování, napětí, atmosférické popisy přírody, věrohodné zachycení života na českém maloměstě a špetka romantiky. Tereza Bartošová děj zasadila do oblasti Brd, konkrétně do Příbrami a okolních vesniček. Prostředí očividně důvěrně zná, obyčejný život na maloměstě zachycuje věrohodně, bez velkých příkras i bez snahy působit světově nebo se přizpůsobovat zahraničním detektivkám. Autorka si jde vlastní cestou a výsledek je zdařilý a sympatický.
Naše zakázané vášně jsou inspirované slavnou tragédií Romeo a Julie od Williama Shakespeara. Přináší téměř detektivní pátrání, akci, násilí, tajemství, překvapení a samozřejmě nechybí ani romantika. Zvraty jsou někdy vpravdě shakespearovské, jindy vychází z nenápadných detailů. V knize se objevuje dejme tomu nadpřirozený prvek v podobě nestvůry, ale Naše zakázané vášně nejsou vyloženě fantasy. Chloe Gong při psaní využila také znalostí čínštiny, angličtiny a ruštiny, což celý text ozvláštňuje a dodává mu na autentičnosti.
Největší předností Života svatých nejsou samotné příběhy (ty jsou stručné, napsané vcelku ploše a chybělo mi v nich pořádné vyústění nebo nějaká nosná myšlenka), ale grafické zpracování a ilustrace. Na první pohled zaujme obal imitující červené plátěné desky se zlatou ražbou. Tedy pokud se podíváte pod tmavý reklamní přebal, který cílí na milovníky seriálu Světlo a stíny z dílny Netflixu inspirovaném trilogií griša a dilogií Šest vran a Prohnilé město. Každý příběh uvádí nádherná celostránková barevná ilustrace od uznávaného ilustrátora Daniela J. Zollingera a také stránky s textem jsou zdobené. Navíc je Život svatých vytištěn na kvalitním, křídovém papíře, což už se dneska u beletrie moc nevidí. Sečteno podrženo, ilustrace jsou skvostné a Život svatých je vymazlený od první do poslední stránky, vlastně od první stránky obalu do poslední.
Z prvního dílu Smrtící vzdělání jsem byla upřímně nadšená, ale Poslední absolvent mě trochu zklamal. Děj se točí kolem trénování na překážkové dráze a působí repetitivně. El se z naprosté vyvrhelky najednou mění v mocnou čarodějku, která dává všechno levou zadní a ostatní by bez ní byli ztracení. Mě prostě víc bavila El jako outsider, který musí neustále taktizovat a plánovat. Naomi Noviková sice následně ukáže, že všechno dává smysl, protože příběh vymyslela poměrně originálně, jenže to nic nezměnilo na tom, že mě to předtím při čtení štvalo. A pak přišel naprosto šílený a nemůžu se zbavit pocitu, že i trochu zbytečný cliffhanger na konci 🤦♀️