Nechtěl bys být v Domě v blankytně modrém moři?

OLYMPUS DIGITAL CAMERA

Sociální pracovník Linus Baker dostal přísně tajný úkol: provést inspekci sirotčince na ostrově Marsyas, v němž se nachází děti, s jakými se nikdy předtím nesetkal. Vždyť tam žije zahradní trpaslice, vyvern, lesní víla, špicodlak, zelená hrouda slizu a šestiletý kluk, který je synem samotného Ďábla a může zničit celý svět.

Linusovi Bakerovi je čtyřicet, má pneumatiku v pase, vysoký krevní tlak, žije v malém domku se svou kočkou a jedinou radost mu dělá hudba a slunečnice na zahradě. Už sedmnáct let pracuje pro Oddělení péče o magickou mládež. Celý jeho život se točí kolem  příručky PRAVIDLA A SMĚRNICE. Jenže Oddělení péče o magickou mládež možná nemá starost o magická stvoření, ale chce je jen kontrolovat a ovládat. Linus se ale o děti v sirotčincích skutečně zajímá a věří, že koná v jejich nejlepším zájmu.

Ředitel sirotčince Arthur Parnassus své svěřence bere jako vlastní děti a nehodlá se o ně nechat připravit. Ale také zjišťuje, že s příjezdem Linuse Bakera možná dostal šanci na osobní štěstí. Jenže to by Linus nesměl být zaměstnancem OPOMM, který navíc ve svou práci, systém a pravidla opravdu věří.

Linusův vývoj, kdy se dere na povrch jeho skutečná, laskavá osobnost, doteď uvězněná pod obleky, pravidly a směrnicemi, je úžasný. Linus musí překonat strach, aby přišel na to, že se v dětech na ostrově Marsyas skrývá mnohem víc, než napovídá jejich vzhled, původ či nebezpečné schopnosti. Jenže sociální pracovníci musí být nestranní a nesmí se sbližovat s dětmi v sirotčinci, a už vůbec ne s jeho ředitelem.

TJ Klun píše čtivě a chytlavě. Dům v blankytně modrém moři nemá akční děj nebo velké zvraty, přesto příběh hladce a svižně plyne a čtenáře s každou stránkou hladí po duši, dojímá a okouzluje. V románu autor nenásilně zkombinoval myšlenky ohledně rovnosti, morálky či svobody, okouzlující a někdy trochu ďábelský humor dětí, pozvolna se rodící přátelství, tajemství, trochu dramatu i romantiky. Dům v blankytně modrém moři je správně dojemná a roztomilá knížka, u které možná citlivějším jedincům ukápne i slza. Ne proto, že by byla smutná, ale právě proto, že je laskavá a kouzelná.

Celý příběh je zvláštně vytržený z času a prostoru, protože hrdinové sice používají počítače, ale už ne mobily či internet, zato si pouští hudbu na gramofonu. To ještě podtrhuje kouzelnou atmosféru příběhu, ale na druhou stranu onen fiktivní svět není příliš vykreslený. Ovšem pro příběh to není důležité. Tajemství ohledně ředitele Arthura Parnassuse hraje v ději druhé housle, takže neočekávejte napětí ani budování tajuplné atmosféry. Škoda jen, že TJ Klun víc nerozvinul, zda Linus při práci pro OPOMM přeci jen v dobré víře nezpůsobil víc škody než užitku. Nicméně aspoň zůstává prostor k přemýšlení nad nastolenými otázkami.

Špatně se popisuje, jak kouzelný a úžasný Dům v blankytně modrém moři je, protože všechny moje pocity by se daly shrnout: „Miluju tuhle knížku. A Linuse. A děti. A Arthura. A Zoe. A ach. Prostě ach…“ Takže vám doporučím, ať si Dům v blankytně modrém moři přečtete a sami zjistíte, co na něm všichni mají. Takhle knížka je totiž úplně jiná než všechno, co jsem dosud četla, a ačkoliv ze začátku možná působí nenápadně – jako sám Linus –  skrývá se v ní skutečný poklad.

TJ Klun: Dům v blankytně modrém moři, Fantom Print a conQueer, červen 2022.

Za poskytnutí recenzního výtisku děkuji Dětem noci a nakladatelství Fantom Print.

Zanechat odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

Logo WordPress.com

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s