Stráša má jeden problém: přestože je strašidlo, tak sám je tak trochu strašpytel. Přesto když se ztratí jeho kamarádka kočka Luisa, tak se ji rozhodne jít hledat a případně i ji zachránit, pokud by se dostala do nesnází…

Stráša je sice potomkem samotného Bezhlavého rytíře a Bílé paní, ale ve skutečnosti se bojí skoro všeho – hlasitého zvuku, bouchnutí, dokonce i svého vlastního jména Budu. Proto mu všichni říkají Stráša. Stráša nemá moc přátel – pouze Matěje, syna kastelána, a černou kočku Luisu. Jenže pak se přimotá ke školnímu výletu, kde si najde kamarádku Helenku a dostane se s ní do města. A to je ideální příležitost pro to, aby se vydal hledat ztracenou kočku Luisu. Strášu, Matěje, Helenku a nakonec i papouška, který Luisu pomáhá hledat, přestože se nemají zrovna v lásce, čeká velké dobrodružství.

Alena Mornštajnová patří mezi zkušené a uznávané spisovatelky, a nyní se pustila do vod literatury pro děti. V knize Strašidýlko Stráša přinesla roztomilý, vtipný i nenásilně chytrý příběh. Najdete v něm dobrodružství, sílu pravého přátelství, spoustu zábavných momentů, které vám vyloudí úsměv na rtech nebo vás nahlas rozesmějí, i nějaké to poučení. Děti se dozvědí, co znamenají některá ustálená větná spojení jako „smůla se lepí na paty“ nebo „nevystrčit nos z domu“ a taky jim autorka nenápadně podsouvá, že škola je báječná věc, kde se toho spoustu dozví a kam by s měly těšit. Protože Stráša třeba do školy moc chodit chce… i když je strašidlo. Což předpokládám, že současní rodiče ocení. Strašidýlko Stráša vůbec funguje jako rodinná kniha, protože si v něm najdou své malí i velcí čtenáři.

Ilustrace jsou velmi jednoduché, já osobně si potrpím na něco propracovanějšího a dejme tomu umělečtějšího, ale příběh dobře doplňují, takže to ve výsledku funguje. Navíc u Strašidýlka Stráši všechno stojí na příběhu, který je opravdu moc povedený, takže ilustrace zde hrají druhé housle.

Já mám knížky pro děti poslední dobou ve velké oblibě. Možná je to tím, že už bych měla mít vlastní děti, nebo tím, že pořád přemýšlím nad tím, kolik toho z dítěte v sobě mám (hodně). Nebo je to taky tím, že nemám zrovna dobré životní období, a knížky pro děti jsou balzám na duši. Vyloudí vám úsměv na rtech, vždycky dobře dopadnou, dodávají vám naději a dýchnou na vás dětskou nevinností.

Takže knihu Strašidýlko Stráša můžu doporučit. Možná vás na první pohled neokouzlí ilustrace, ale příběh Stráši a jeho kamarádů opravdu stojí za to. Děti pobaví i poučí a na své si přijdou i dospělí. Protože pro ty je Strašidýlko Stráša přesně ten typ dětské knihy, která jim vyloudí úsměv na rtech a pohladí je na duši. A takových knih není nikdy dost. Ať už je vám kolik chce.

Alena Mornštajnová: Strašidýlko Stráša, Albatros, květen 2018.

Za poskytnutí recenzního výtisku mnohorkát děkuji nakladatlelství Albatros Media.