Srpen na čtení nebyl o nic lepší než červenec. Spíš naopak, protože ten měsíc špatně začal i špatně skončil. Do toho stále trvala čtecí krize, které víceméně trvá doteď, ačkoliv už mám doma žhavé novinky, na které se tak strašně těším, že snad čtecí krize konečně zmizí…

Začátkem měsíce jsem přečetla Běžkyni od Petera Maye, pátý díl Čínských thrillerů. Tahle série je moje srdcovka a z pátého dílu jsem rozhodně zklamaná nebyla. Vlastně je možná z těch všech dosavadních nejlepší, i když těžko říct, přeci jen tuhle sérii čtu už docela dlouho a mezi knihami jsou velké rozestupy… Každopádně ale doporučuju. Recenzi si můžete přečíst ZDE.

Pak jsem se konečně dokopala ke Zkáze a naději od Leigh Bardugo, závěrečnému dílu trilogie Griša. Četla jsem ho v extrémně špatné situaci, což se na dojmu z knihy podepsalo, ale přineslo to dobrý závěr téhle jinak průměrné ya fantasy série. A konečně jsem se tam dozvěděla něco víc o Temnyjovi, i když autorce nemůžu odpustit, že potenciál téhle postavy takhle strašlivě nevyužila:) Recenzi najdete ZDE.

A jelikož jsem líná natáčet video o dvou přečtených knihách (fakt), tak jsem to zase doplnila komiksy, tentokrát třetím a čtvrtým dílem Ságy. Vyvíjí se to dost nečekaně, postavy umírají jak na běžícím páse… kam tohle povede? Nemám nejmenší tušení, a to se mi jen tak často nestává.

A na závěr jsem přečetla Jara a podzimy – devět básníků ze staré Číny. Ano i blondýna, co čte knížky pro děti, občas čte poezii. Nenechte se mýlit tím, že se někdy říká: Ukaž mi, co čteš, a já ti řeknu, kdo jsi. Ukaž mi, co jsi přečetl, to už by sedělo spíš. Byly doby, kdy jsem louskala klasiku, poezii a filozofické texty (ne, že bych jim rozuměla:) Ale poezii ze staré Číny nebo z Japonska mám ve velké oblibě, takže ani Jara a podzimy mě nezklamaly. Milostná poezie, správně melancholická, ale přitom krásná, to je moje. Mohla bych zase tu poezii začít číst víc – a vlastně možná i tu klasiku, protože tam taky nějaké (velké) nedostatky pořád mám. Například jsem nikdy ještě nedočetla Annu Kareninu. Doufám, že třeba v důchodu se mi to podaří…:)