Animant Crumbová je dívka z lepší rodiny ve viktoriánské Anglii. Až na to, že prahne po nových informacích, má pěkně prořízlou pusu, nesnáší večírky, duchaprázdné rozhovory, hloupé muže a chce si v klidu číst. A hlavně – nechce se vdávat!

Jednoho dne Animant dostává možnost vydat se do Londýna a pracovat jako asistentka vedoucího v knihovně. Animant se do práce nehrne, ale nakonec usoudí, že všechno je lepší než být pod jednou střechou se svou matkou, které se jí pořád pokouší dohodit nějakého nápadníka.

A tak Animant odjíždí do Londýna a nastupuje do knihovny, protože co by mohlo být špatného na tom pracovat s knihami? Třeba její nadřízený, vedoucí knihovník pan Reed, který je očividně neotesaný, protivný a neuvěřitelně náročný. Až na to, že Animant přijde na to, že ne všechno je tak, jak na první pohled vypadá

Kroniky prachu jsou kombinace slavných románů jako je Pýcha a předsudek, Malé ženy nebo North and South. Pokud žádnou z uvedených knih neznáte, budou ale fungovat i samy o sobě. Lin Rina totiž píše čtivě, zdařile buduje atmosféru zimního Londýna i velké knihovny, ukazuje nám vývoj i zrání jednotlivých postav, nechybí ani ironický humor a samozřejmě pořádná dávka starosvětské romantiky, kterou ale popsala včetně všech těch citových zmatků velmi lidsky a uvěřitelně.

Ačkoliv Kroniky prachu působí jako klasická starosvětská romance, tak jsou především o hledání sama sebe, uvědomování si svých předsudků i špatných stránek, a pokud se rozhodnete, že je nechcete měnit a odstranit, protože pak byste to nebyli vy, tak o jejich přijetí. O tom, že jak se člověk vyvíjí, tak se mění i jeho pohled na svět a názory a uvědomuje si, že nikdo není jen dobrý nebo zlý. Že i k lidem, s nimiž jste měli dosud komplikovaný vztah, si můžete najít cestu a že i oni mají své dobré vlastnosti.

Nabízí se říct, že Kroniky prachu jsou taková Pýcha a předsudek pro mladší čtenářky, ale to je poněkud dvousečné tvrzení. Kniha má přes pět set stránek, velmi pomalý vývoj, kde se neobjevuje žádná akce, ani překvapivý zvrat a dokonce ani žádná dramatická vedlejší linka. K tomuhle typu romantických společenských románů to patří, ale troufám si tvrdit, že někteří mladší čtenáři mohou knihu označit za příliš pomalou a roztahanou.

Já jsem velká milovnice Pýchy a předsudku a podobných románů, tudíž asi nikoho nepřekvapí, že jsem si Kroniky prachu naprosto zamilovala. Je to přesně ta kniha, v níž se poznáte, zasmějete se, pohladí vás po duši a budete u toho blaženě vzdychat, jak je to celé hezké a boží a tak. Kroniky prachu jsou navíc samostatná kniha s jasně daným koncem, ačkoliv jsem někde četla, že je to první kniha ze série, takže Lin Rina třeba napíše pokračování o některé z vedlejších postav, kdo ví.

Takže pokud chcete příjemnou starosvětskou romantiku, dokážete ocenit pomalý vývoj a propracovaný styl, kouzlo zimního Londýna, velkou a starou knihovnu, hledání sama sebe a svého místa na světě, ironický smysl pro humor a aspoň jednou v životě jste si blaženě povzdechla nad panem Darcym, tak jsou Kroniky prachu přesně pro vás. Za to vám ručím 🙂

Lin Rina: Kroniky prachu, Fragment, listopad 2019.

Za poskytnutí recenzního výtisku mnohokrát děkuji Albatros Media.