Planetarium nás zavede na dobrodružnou i poučnou výpravu napříč galaxiemi. Na stránkách této knihy opustíme planetu Zemi, vydáme se Sluneční soustavou a skrze Mléčnou dráhu vstříc těm nejvzdálenějším a netajuplnějším galaxiím. Jste připravení vydat se na vesmírné dobrodružství?

Planetarium je opět koncipované jako procházka muzeem a je rozdělené do kapitol nazvaných Galerie. V tomto případě se ale v Planetáriu můžeme vydat tam, kam nikdy noha člověka nekročila – a dost možná ani nikdy nevročí – a podívat se na exponáty, které by se do žádného muzea nevešly. A mnohé by se nevešly ani na planetu Zemi.

V První galerii se nám naskytne Pohled na vesmír. Dozvíme se v ní něco o záření a světle i o tom, pomocí jakých nástrojů se lidstvo pokoušelo – a stále pokouší – poodhalit tajemství vesmíru. V Druhé galerii se podíváme na Sluneční soustavu, což je něco, o čem bychom aspoň ze školy měli mít nějaké povědomí. Zastavíme se na jednotlivých planetách naší Sluneční soustavy (chudák Pluto chybí, protože jak víme, tak Pluto není planeta, ačkoliv když jsem já chodila do školy, tak to planeta patřící do naší Sluneční soustavy ještě byla. No, jelikož lidé potřebují škatulkovat, tak Pluto v této kapitole najdete pod nálepkou Trpasličí planeta, která jí momentálně patří). Kromě toho se v této kapitole dozvíte i něco o dalších Trpasličích planetách, kometách, planetkách a exoplanetách.

V Třetí galerii se podíváme na žhavý povrch Slunce, ve Čtvrté galerii pohlédneme na Noční oblohu a v Páté galerii na Hvězdy. V Šesté galerii se vydáme na daleké dobrodružství skrze Galaxie a v Sedmé galerii se podíváme na vznik i zánik Vesmíru.

Ze čtenářského hlediska budou asi nejpopulárnější kapitoly Sluneční soustava, Noční obloha a Hvězdy. K tomu se pojí i to, že k těmto kapitolám patří skutečně dechberoucí ilustrace. Stejně jako předchozí knihy ze série Račte vstoupit do muzea (Animalium, Botanicum a Dinosaurium) i Planetarium ilustroval Chris Wormell, Jelikož se jedná o vesmír, který je z velké části prázdný a temný, tak ilustrace jsou logicky tmavé, ale právě proto, že jde o vesmír, mají v sobě jakési až tajuplné kouzlo. A právě k těm výše zmíněným kapitolám patří jedny z nejkrásnějších ilustrací v celé knize. I když i ta, která se týká konce Vesmíru je naprosto parádní.

Doprovodný text tentokrát napsal profesor Raman Prinja. Musím mu rozhodně nechat, že celou tu fascinují a těžko představitelnou záhadu jménem vesmír umí podat velmi lidsky a srozumitelně, takže se při čtení Planetaria vzdělají děti i dospělí. Přišlo mi, že v předchozích dílech bylo v textu hodně cizích a komplikovaných slov, takže to pro děti mohlo být občas trochu náročné, v Planetariu jsem měla pocit, že je vše podané přístupněji (i když jsem dospělá, takže těžko říct, jak moc je můj názor relevantní). Musím přiznat, že i já jsem se při čtení dost vzdělala a konečně jsem si aspoň trochu srovnala v hlavě představu o velikosti vesmíru, temné energii a rozpínání vesmíru, což pro mě až doteď bylo dost matoucí a obtížně uchopitelné.

Stejně jako profesor Raman Prinja souhlasím s tím, že jsme ve zkoumání vesmíru ve 20. a 21. století učinili obrovské pokroky, ale že pořád stojíme na samém počátku našeho vesmírného dobrodružství a že ty největší objevy na nás teprve čekají. A nejspíš to budou objevy, které naprosto změní leccos, co jsme doteď považovali za nezpochybnitelnou pravdu.

Za mě je tudíž Planetarium po textové i grafické stránce asi nejpovedenějším kouskem z celé série Račte vstoupit do muzea a nemělo by chybět v žádné knihovničce. Protože vesmír je fascinující záhadou, kterou si prostě musí zamilovat každé dítě. A každý dospělý si při čtení Planetaria připomene, proč byl on sám jako dítě vesmírem fascinovaný…

Raman Prinja, Chris Wormell: Planetarium, Albatros, březen 2019.

Za poskytnutí recenzního výtisku mnohokrát děkuji Albatros Media.