Ve své třetí a nejnovější knize nás s sebou Ladislav Zibura vezme do Arménie a Gruzie. A bude to pořádná jízda plná putování, nádherné přírody, svérázných lidí, deště, vína, pálenky, humoru a nadsázky.

Ladislav Zibura se jednou za čas vydá na pouť, urazí (nejenom) pěšky tisíce kilometrů a zažije přitom spoustu zábavných i méně zábavných příhod. A pak o tom napíše knihu, takže se s ním můžeme vydat na pouť i my – aniž bychom museli obout boty a zvednout zadek z křesla.

Stejně jako v předchozích knihách 40 dní pěšky do Jeruzaléma a Pěšky mezi buddhisty a komunisty Ladislav Zibura ve své novince přináší vtipné a oddychové vyprávění o své pouti po Arménii a Gruzii. Nenechte se ale mýlit, tentokrát už nechodí pouze pěšky, ale taky jezdí na kole a dokonce i stopuje! Kromě toho se kochá krásou okolní přírody, bojuje s deštěm, hledá vhodné místo k přespání, navštěvuje památky i lokály, poslouchá příběhy místních lidí (které jsou někdy skutečně pozoruhodné), občas přemýšlí nad životem a sní spoustu dobrého jídla a vypije spoustu vína a pálenky.

Pokud vám z nějakého záhadného důvodu vadí konzumace alkoholu, tak se téhle knize vyhněte širokým obloukem. Ladislav Zibura toho totiž během své pouti vypije tolik, až jsem se bála, jestli to přežije. (Věděla jsem, že ano, je to napsané na zadní straně obálky, ale občas se mi tomu nechtělo věřit.) Pořád jsem čekala, že se pod vlivem ztratí, vyseká se na kole, spadne do propasti nebo se otráví alkoholem. Něco z toho se sice stalo, ale nic fatálního, nad čímž mi zůstává rozum stát.

Už nikdy pěšky po Arménii a Gruzii nepatří mezi úplně tradiční a hutné cestopisy, které bývají informačně sice hodnotné, ale (přiznejme si to) někdy pěkně nudné. Ladislav Zibura vypráví o své pouti a o tom, co zažil, a činí tak s lehkostí a humorem a nenápadně vám přibližuje život a mentalitu lidí v Arménii a Gruzii. A nakonec zjistíte, že jste se nejenom pobavili, ale taky jste se dozvěděli i spoustu zajímavých informací.

Pokud jste četli předchozí knihy od Ladislava Zibury, tak i v Už nikdy pěšky po Arménii a Gruzii dostanete to, co máte rádi: pouť, dobrodružství, spoustu zajímavých lidí, příjemných i nepříjemných setkání, dobrého jídla, humor a nadsázku. Každý si v jeho knihách prostě najde to, co je mu blízké a co ho oslovuje. Všechny knihy do Ladislava Zibury se nesou v optimistickém a veselém duchu, protože i nepříjemné nebo těžké situace dokáže podat s humorem a nadhledem, což z jeho knih dělá zaručené zlepšováky nálady. (Vyzkoušeno za vás, ale upozorňuju, že číst cokoliv od Ladislava Zibury na veřejnosti není zrovna ideální, protože se u toho budete často a nahlas smát. A třeba smích v čekárně u zubaře může v ostatních lidech vyvolat nevraživé až násilnické sklony. Přežila jsem to – a zuby mám pořád všechny.)

Pokud jste si dali do roku 2018 předsevzetí, že začnete cvičit a budete se víc hýbat, tak s Už nikdy pešky po Arménii a Gruzii se můžete vydat na pouť i z pohodlí křesla ve svém obývacím pokoji. Nezbývá než doufat, že Ladislav Zibura si jako předsevzetí dal vypravit se na další pouť a napsat o tom další zábavnou knihu.

P. S. Ale proč se to jmenuje Už nikdy pešky po Arménii a Gruzii, na to jsem nepřišla:) Obzvlášť jsem nepřišla na to, proč je v názvu to slůvko „nikdy“. Máte někdo nějaké vysvětlení?

Ladislav Zibura: Už nikdy pešky po Arménii a Gruzii, listopad 2017.

Za poskytnutí recenzního výtisku mnohokrát děkuji nakladatelství Albatros Media!