Emika Chenová má dluhy, hrozí jí vystěhování z bytu a poslední kšeft, který by ji mohl zachránit, nevyjde. Jenže Emika je taky hackerka, takže se rozhodne k zoufalému činu – během zahajovacího turnaje ve virtuální realitě Warcrossu se do něj nabourá a ukradne magický artefakt. Jenže se jí to nepovede a milióny lidí po celém světě ji vidí – včetně Hidea Tanaky, mladého multimilionáře, tvůrce Warcrossu a Emičina tajného idolu.

A právě ten ji pozve do Japonska a dá jí tajný úkol – najít záškodníka ve Warcrossu, kterému říkají Zero. Emika se tak musí stát součástí jednoho z šestnácti týmů, kteří soupeří ve Warcrossu, v nejsledovanější a nejpopulárnější soutěži na světě. Do těch se dostanou jen nejlepší hráči na světě, mezi než Emika sice nepatří, ale Hideo Tanaka tomu trochu napomůže. A navíc Emika má zase jiné schopnosti, které se při lovu na tajemného a nebezpečného Zera budou hodit.

Emika patří mezi sympatické hrdinky. Je to hackerka má duhové vlasy, slušně prořízlou pusu a není to žádná naivka. Hideo Tanaka je dokonalým příkladem nejednoznačného hrdiny, kterého si ale nejspíš spousta čtenářek zamiluje. Je pohádkově bohatý, slavný, geniální. Přitom ale chová chladně, rezervovaně a odtažitě. Zdá se, že Emika patří mezi těch pár lidí, kterým aspoň na chvilku ukáže svoji pravou tvář. Ale tak je jaká? Hideo Tanaka totiž skrývá nejedno tajemství…

Marie Lu píše čtivě a chytlavě. Příběh od začátku svižně plyne, postupně se vyvíjí, prohlubuje a občas se vydává i trochu nečekaným směrem. Čím víc se blížíte ke konci, tím tempo vyprávění zrychluje, až vás naprosto pohltí. Ve Warcrossu nechybí překvapivé zvraty a odhalení, dobře vygradovaný závěr, akce, nebezpečí, víc než jedno tajemství a také romantika. Vztah Emiky a Hidea nejspíš bude jednou z linek, která nechá čtenářky napjaté, jak to bude pokračovat. Přesto jsem se ale občas nemohla ubránit pocitu, že Marie Lu mohla jejich vztah zpracovat trochu lépe, protože tahle se vyvine zdánlivě zničeno. Ale abych byla upřímná, i tak jsem to autorce sežrala i s navijákem.

Mým jediným problémem s Warcrossem bylo to, že jsem u něj až moc přemýšlela. Marie Lu totiž nemá úplně dobře promyšlené fungování Warcross a nedokáže pořádně vysvětlit pravidla warcrossového turnaje, takže čtenář může mít někdy pocit, že mu něco uniklo, nebo že se tam autorce vloudila chybička (v tom druhém případě to občas nejspíš bude pravda). Marie Lu navíc přidala do příběhu spoustu detailů, které mají vytvářet dojem, že se jedná o propracovaný nápad, ale ve skutečnosti jen zdůrazňují, že takhle by to prostě nefungovalo.

Pokud se ale oprostíte od toho, abyste do toho šťourali a přemýšleli, jestli by to takhle mohlo fungovat, tak si čtení maximálně užijete. Protože Warcross vás i přes všechny svoje chyby naprosto pohltí.

Warcross je přesně ten typ knihy, u které je čekání na další díl naprosté utrpení. Naštěstí Marie Lu šetří naše nervy a druhý díl je zároveň dílem závěrečným. Takže doporučuju Warcross číst až ve chvíli, kdy budete mít druhý díl po ruce, protože po těch zvratech a odhaleních se do něj budete chtít okamžitě pustit. Naštěstí závěrečný díl s názvem Wildcard: Divoká karta vyjde v češtině u Cooboo už 15. dubna 2019. Takže se do Warcrossu můžete směle pustit, protože těch pár týdnů do jeho vydání přežijete. A já taky. Snad.

Marie Lu: Warcross (Warcross 1), Cooboo, říjen 2018.

Za poskytnutí recenzního výtisku mnohokrát děkuji nakladatelství Albatros Media.