Tomáš „Tomík“ Vejmola se jednoho dne rozhodl, že odletí do Thajska, tam si zakoupí starý tuktuk a dojede s ním z Bangkoku až zpátky na Moravu. A možná si s sebou přiveze na rodnou hroudu i nějakou tu nevěstu…

To zní jako začátek hodně dobrého nebo hodně špatného vtipu. Nebo naprosto šílené a neuvěřitelné historky. Až na to, že tohle je pravda pravdoucí. Společně s Tomášem Vejmolou tak projedeme Thajsko, Myanmar, Laos, Indii, Nepál, Írán, Turecko, Bulharsko, Srbsko a Slovenko. A snad se s ním v pořádku dostaneme i na tu Moravu.

Tomík na cestách patří mezi moderní cestopisy, které se víc než na pojmy soustředí na dojmy. Tomík proto v knize zaznamenal spoustu zajímavých setkání, několik dechberoucích okamžiků, nějaká ta cestopisná fakta a popsal poměry místních lidí. Nechybí dokonce ani troška romantiky nebo nebezpečí. Ale hlavně ve svém cestopise zachytil spoustu trablí s úředním šimlem a opravou starého tuktuku v zemích, ve kterých si asi každý Evropan musí někdy připadat jako v Kocourkově.

Právě ty části, kdy Tomík bojuje s nesmyslnou byrokracií v Thajsku nebo v Indii patří k nejsilnějším částem knihy. Až si chvílema připadáte jak v románu od Kafky a fakt se bojíte, že Tomík domů tím tuktukem nedojede, protože nedostane (navíc naprosto neprávem) nějaké blbé razítko. Jen všechny ty trable Tomík zachytil s nadhledem a humorem. I když věřím, že mnohdy ho tam přidal až dodatečně, protože ačkoliv pro čtenáře je to zábava, tak na jeho místě by se nikdo z nás ocitnout nechtěl.

Když jsem Tomáše Vejmolu slyšela mluvit na jedné besedě, věděla jsem, že knihu Tomík na cestách musím mít. Naprosto mě totiž okouzlil a neuvěřitelně mě bavil – tímto se omlouvám za ty záchvaty smíchu, které se linuly ze zadních řad – to jsem byla já se svou kamarádkou.

Bohužel kniha mě narozdíl od samotného autora a jeho bláznivého nápadu nenadchla tak, jak jsem očekávala. Tomáš Vejmola není spisovatel, a to je na knize znát. Chybí jí opravdová řemeslná zručnost, styl je plochý a dost často bez větších emocí. To mi hlavně v první polovině knihy zabraňovalo v tom, abych s ním to dobrodružství skutečně zažívala a prožívala. Nicméně v druhé půlce už jsem si na jeho styl zvykla a kniha se pak četla prakticky sama.

Ve výsledku je Tomík na cestách příjemná, nenáročná oddechovka, která mě zase trochu vzdělala, pobavila a utvrdila mě v přesvědčení, že nikdy, ale vážně nikdy nepojedu do Indie. Jakože fakt ne.

Nicméně před Tomášem Vejmolou smekám, protože to, co prožil a zvládl, je skutečně obdivuhodné. Někdo by mohl říct, že se tomu podrobil a vystavil sám, což ano, ale stejně si to dle mého zaslouží respekt a obdiv. Takže pokud vás jeho (šílený) nápad dojet z Thajska na Moravu v tuktuku zaujal, tak si knihu Tomík na cestách s klidem přečtěte. Anebo si Tomáše Vejmolu jděte poslechnout na jednu z jeho přednášek, které pořádá po celé České republice i  v roce 2020.

Tomáš Vejmola: Tomík na cestách, CPress, květen 2019.

Za poskytnutí recenzního výtisku mnohokrát děkuji Albatros Media.