Jude Duartová dosadila lstí na trůn krutého prince Cardana, aby její nevlastní bratr Doubek mohl zažít aspoň na chvíli dětství bez nebezpečí a intrikaření na vílím dvoře. Jenže nikdo netuší, že Cardan je jen loutkový král a že tím, kdo nebezpečným vílám skutečně vládne, je Jude, smrtelný člověk…

Jude má jako senešalka Nejvyššího krále spoustu práce a starostí. Královna Orlagh z Podmoří dává Cardanovi ultimátum – buď se ožení s její dcerou Nicasií, nebo mu vyhlásí válku. Své poslední slovo neřekl ani Cardanův bratr, princ Balekin, který je uvězněný ve Věži zapomnění, ale zoufale se touží dostat zpátky k moci a ideální i ke koruně… A pořád také hrozí nebezpečí ze strany jejího nevlastního otce, generála Madoca, kterého připravila o možnost stát se regentem. A aby toho nebylo málo, tak se Jude dozvídá, že někdo, komu věří, ji zradil…

Problém je v tom, že Jude staleté, mocné víly berou pořád jen jako malou holku a navíc hloupou smrtelnici, takže jí nikdo nepomůže ani jí neposlouchá. Klid nemá ani doma, protože tím, že z Cardana udělala krále si znepřátelila nevlastního otce a zpřetrhala vazby se svojí sestrou-dvojčetem Taryn…

Holly Blacková píše jednoduše a čtivě, takže děj rychle odsypává a stránky vám utíkají pod rukama. V Podlém králi nechybí akce, intriky, nebezpečí, pár skutečně zajímavých a překvapivých zvratů a samozřejmě ani trocha romantiky.

Jude na první pohled působí jako kick-ass hrdinka, ve skutečnosti je to ale pořád jen malá holka, co hraje velkou, nebezpečnou hru, které navíc úplně nerozumí. Strategie, kterou se holedbá, se tu ve skutečnosti moc neobjevuje a půlka jejích rozhodnutích jsou minimálně pochybná. Nezajímavější postavou rozhodně zůstává princ Cardan, který tu má ale pohříchu málo prostoru.

Dá se říct, že Podlý král obsahuje všechno, co má dobrá young adult fantasy mít. Jenže občas použijete správné ingredience, ale ten výsledek se stejně nepovede. Za mě osobně je autorčin styl příliš jednoduchý a vůbec nevyužívá potenciálu, který v sobě krutá a záludná říše víl skrývá. Většina těch intrik není nijak zvlášť promyšlená a rozhodnutí hlavní hrdinky jsou taky občas nesmyslná. A některé scény jsou pak naprosto neuvěřitelné – třeba ta se šípem, to jako vážně?

Největším problémem pro mě ale byla nefunkční romantická linka. Vůbec vztahy v téhle trilogii jsou divné a pokroucené. Nejenom ty romantické, ale i příbuzenské a sourozenecké. Nejspíš to má čtenáři připomínat, že víly skutečně nejsou lidé, což chápu, ale i tak doufám, že se v tom žádné čtenářky nezhlédnou…

Jak už jsem psala u prvního dílu s názvem Krutý princ pro cílovou skupinu náctiletých čtenářek bude takhle trilogie nejspíš naprosto v pořádku (a dost možná i víc než to), protože jsou tu víly, intriky, láska a hlavně Cardan. Za mě byl Podlý král o kousek lepší než Krutý princ, což znamená, že to nebyl vyložený průšvih. Prostě se dal číst, ale pořád ten hype kolem téhle trilogie nechápu a bohužel se pořád nepřidávám k tomu zástupu nadšených fanynek. A domnívám se, že ani s třetím dílem se to nezmění. Nicméně třetí díl si přečtu, protože ten konec je rozhodně dost překvapivý na to, aby i mě nalákal na závěr trilogie.

Holly Blacková: Podlý král (Krutý princ 2), CooBoo, srpen 2019.

Za poskytnutí recenzního výtisku mnohokrát děkuji Albatros Media.