Kiro je kluk ze zapadlé vesnice. Jenže je taky čaroděj, který dokáže čerpat zemskou sílu, a to se ve světě ovládaném Společností trestá vězením a smrtí.

Kiro ale nachází svou Sestru, čarodějku, s níž vytvoří Rodinu. Jediné, co mu chybí ke štěstí, je Darius, dávný přítel z dětství, který se vydal do velkoměsta Čtyřměstí. Nakonec se Darius vrátí, jenže Kirovu šanci na poklidný a harmonický život zničí dětská říkanka, která je vlastně proroctvím. Protože podle něj se on, čarodějka Anastázie a Darius musí vydat na nebezpečnou pouť až na kraj světa a zachránit samotnou Zemi…

V druhé dějové lince čtenář sleduje Kirovo nesnadné dospívání, kdy se tajně učil čarodějnickému umění u záhadné Terezy. Zhruba v polovině knihy se obě dějové linie protnou a dál už příběh plyne kontinuálně.

Na kraj světa není epická fantasy. Theo Addair se vydal vlastním směrem a napsal knihu, která vzdoruje pořádnému popisu i zprostředkování dojmů. Na kraj světa není primárně příběhem o dobrodružství, magii, akci, nebezpečí a velkolepé záchraně světa. Je to příběh o skutečném přátelství, které vytváří pouta silnější a upřímnější, než jsou ta pokrevní, o lásce, která nemůže být naplněna, o nevyřčených citech a strachu, o předsudcích a boji s nelehkým osudem.

Děj plyne velmi pozvolna, trojice hlavních hrdinů se velkou část knihy připravuje na nelehkou pouť na kraj světa, poté na ni vyráží a teprve ke konci se odehraje pár dramatických momentů. Theo Addair se soustředí hlavně na praktické stránky celého putování, i když by to ve skutečnosti bylo nejspíš ještě daleko složitější a nebezpečnější.

Theo Addair má osobitý styl psaní. Román trochu působí, jako kdyby vám babička vyprávěla starou legendu. I když se v knize dost často nedějí hezké věci, pořád je to styl, který čtenáře přenáší do jiné doby a pohladí po duši. O to větší dojem pak zanechá všechna ta nespravedlnost a předsudky i konec, který člověku zlomí srdce. Palec nahoru za to, že Theo Addair přišel s poměrně originálním a nečekaným vyústěním celého příběhu.

Postavy jsou věrohodné a lidské. Prim tu hraje Kiro, který je statečný, hodný a obětavý. Anastázie je pěkně od rány a Darius se občas chová dost sobecky. Mezi prostořekou Anastázii a Dariem tudíž většinu knihy panuje značné napětí a ti dva se nemají zrovna v lásce, přestože – nebo spíš protože – oba mají rádi Kira. Objevuje se tu i náznak milostného trojúhelníku, ale ve výsledku žádná romantika v příběhu není.

Svět by mohl být propracovanější, protože takhle se čtenář skoro nic nedozví o fungování vymyšleného světa a společnosti, ani jak je to s tím technickým pokrokem a ničením Země. Autor spíš jen naznačuje a čtenář si musí hodně domýšlet.

Pokud čekáte akční, rychle plynoucí příběh plný zvratů, překvapivých odhalení a kouzel, tak vás Na kraj světa zklame. Pokud ale hledáte v daném žánru zase něco jiného a dokážete ocenit lehce poetický styl, dobře vybudovanou atmosféru, zajímavý nápad a nevadí vám pomalé vyprávěcí tempo příběhu, tohle bude kniha pro vás.

Na kraj světa se špatně popisuje a hodnotí. Jedná se totiž o úplně jinou fantasy, než jsme zvyklí. Má v sobě specifické kouzlo, které buď objevíte, nebo ne. A to se nedá nijak popsat.

Theo Addair: Na kraj světa (Ve stínu Oskeruše), Laser-books, říjen 2019.

Za poskytnutí recenzního výtisku mnohokrát děkuji Dětem noci.