Colleen Rowleyová studuje v posledním ročníku na prestižní střední škole Sv. Jany a její jedinou starostí by měly být studijní výsledky a to, jestli bude přijata na vysněný Harvard. Ve škole ovšem začne řádit podivná nemoc: dívky dostávají prudké tiky, neovladatelné křeče a vykřikují nesmysly. Nikdo neví, co to způsobuje. Kolik Colleeniných spolužaček vlastně podobný záchvat prodělalo?  Jedná se o nějakou záhadnou, nakažlivou nemoc?

Příběh je vyprávěn v první osobě z pohledu Colleen, zodpovědné a cílevědomé studentky. Colleen má poměrně složitou povahu. Její nátura je spíše vážná a občas i mrzutá, ale nechybí jí ani smysl pro humor. Se svými třemi kamarádkami – Anjali, Emnou a Deenou – tvoří nerozlučnou partu. V ní nejvýraznější roli hraje záhadná Emma, která se od začátku chová velmi zvláštně. Colleen si dobře rozumí s veselou a sympatickou Deenou, a čím víc se vzdaluje Emmě, tím blíž má právě k ní. Anjali působí mile, ale po větší část příběhu dost nevýrazně. Zapamatovatelnou ji dělá víceméně jen její kluk Jason s pochybným způsobem vyjadřování i oblékání.

V Posedlosti vystupuje širší škála vedlejší postav, ať už se jedná o členy Colleeniny rodiny, její spolužačky nebo zaměstnance školy Sv. Jany.  Spolužačky, z nichž některé podlehnou záhadné nemoci, jsou představeny prakticky naráz. To nebyla nejšťastnější volba, protože čtenář může mít poměrně dlouhou dobu problém uvědomit si, kdo je kdo a jakou roli hraje v příběhu. V té přemíře dívčího osazenstva nechybí nakonec ani mužské postavy v čele s Anjaliným klukem Jasonem a jeho kamarádem Spencrem.

Děj v přítomnosti je rozdělen Mezihrami odehrávajícími se 1706. Ty jsou opět psány v první osobě z pohledu Ann Putnamové. Prostřednictvím jejího vyprávění se vrátíme do roku 1692, kdy v Salemu vypukl hon na čarodějnice. Ann odkrývá, co se tehdy stalo a jakou roli v tom sehrály dívky z vesnice i ona sama.  Obě dějové linie toho mají společného víc, než se na první pohled zdá, a současnost postupně vytvoří paralelu k minulosti.

Katherine Howe se při vymýšlení obou dějových linií inspirovala skutečnými událostmi, ale upravila si je k obrazu svému a vytvořila poměrně nevšední příběh. Autorka zvolila pozvolné tempo,  vcelku podrobně popisuje postavy i prostředí, předkládá nové otázka a záhady a postupně buduje napjatou atmosféru. Psaní chybí větší plynulost a svižnost. Také dialogy někdy nepůsobí úplně přirozeně vzhledem k tomu, že je vedou teenageři. Přesto se Posedlost čte velmi dobře a příběhem dokáže zaujmout od prvních stránek. V knize se objeví i trocha romantiky, ale odehrává se spíš mezi řádky.

Jedná se o samostatnou knihu, takže konec je uzavřený, ale zároveň nejednoznačný. Katherine Howe si pohrává s tím, jestli lze záhadnou nemoc vysvětlit racionálně, nebo ne. Čtenář nakonec dokáže vytušit, které variantě autorka dává přednost, ale jasný verdikt se nikdy nedozví.

Posedlost patří mezi žánrově obtížně zařaditelné knihy, takže je obtížné říct, komu by se mohla líbit. Díky věku hrdinek by měla být určena dospívajícím čtenářům. Nedokáže ale uspokojit čtenáře, co chtějí jednoduchý rychlý příběh s pořádnou porcí nadpřirozena, akce a romantiky. Doporučila bych ji proto starším čtenářům, kteří mají rádi příběhy, v nichž se mísí přítomnost s minulostí, fakta s fikcí a vše je dochuceno slušnou porcí záhad a kapkou romantiky.