Za Nebe po bouři se platí lidskými životy

Císař je mrtev, hlavní město dobyto a velitelka Keris Veturia se zmocnila vlády. Helena Aquilla alias Krkavec ale hodlá vybojovat Impérium zpátky pro svého synovce, právoplatného dědice trůnu. Laia ze Serry chce zase Učencům zajistit svobodu a rovnoprávnost, i když to znamená, že bude muset zabít samotného vládce džinů Temnonoše.

V Impériu zuří válka. Keris Veturia se spřáhla s Temnonošem a jeho hordami džinů i s barbarskými nájezdníky. Nemilosrdně zabíjí Učence, Domorodce i Námořníky a v podstatě každého, kdo se jí postaví na odpor. Jenže netuší, že i její pán Temnonoš má vlastní plány. Temnonoš totiž touží po jediném, a to pomstít se Domorodcům za jejich zradu a tisícileté utrpení džinů.

Bývalý Válečník Elias Veturias se stal Strážcem duší, jenže zatímco by kvůli zuřící válce mělo Místo čekání praskat ve švech, zeje prázdnotou a Maúthova moc slábne. Musí se vydat do světa a zjistit, co se s dušemi mrtvých děje, aby mohl Místo čekání zachránit, jenže potká lidi, které jako člověk znal a miloval. Laia se pokouší přijít na to, kde se v ní bere kouzelná moc, a také se smířit s tím, že Elias, kterého znala a milovala, už neexistuje. Jenže pořád ve skrytu duše doufá, že by Strážce duší mohla přivést zpátky k lidskosti. Krkavec se snaží dobýt zpátky hlavní město a přelstít Keris Veturii a mezitím se vypořádat s city k Avitasu Harperovi. Ví totiž, že jakékoliv city jsou slabost a mohou být použity proti ní.

Nebi po bouři nechybí překvapivá odhalení, zvraty, akce a nebezpečí ani velkolepá bitva na závěr. Příběh svižně odsýpá už od první stránky. Detaily rozeseté po celé sérii do sebe hezky zapadají, jednotlivé dějové linky se proplétají a uzavírají a vytvářejí působivou a barvitou mozaiku. Sabaa Tahirová hrdiny opět ani trochu nešetří, takže se někteří nedožijí konce. Nebe po bouři přesto není tak temné a bezútěšné jako třetí díl Smrt před branami. Temnější atmosféru vyvažuje láska, opravdová přátelství, střípky humoru a ukradené chvilky štěstí, což je rozhodně krok správným směrem. Nicméně i tak je možné, že čtenáři ke konci ukápne nějaká ta slza.

Nebe po bouři přesto mohlo být propracovanější a uvěřitelnější. Sabaa Tahirová si stejně jako u předchozího dílu vypomáhá nejhoršími možnými klišé, a to podivnými náhodami, nelogickými rozhodnutími (které má na svědomí hlavně Laia), přerušenými rozhovory nebo tím, že hrdinové odmítají poslouchat dobré rady. Navíc mi chvílemi připadalo, že úplně neví, jak ty zašmodrchané vztahy zase přesvědčivě rozmotat. Eliasův boj mezi lidskostí a odevzdáním se roli Strážce duší nebo jeho komplikovaný vztah s Laiou tak nevyznívají úplně přesvědčivě.

Nicméně člověk všechny výše zmíněné nedostatky ve finále autorce odpustí, protože konec to všechno napraví. Je smutný, dojemný a láskyplný zároveň a upřímně překonal moje očekávaní. Nejlepším dílem podle mě zůstává pořád Jiskra v popelu, Nebe po bouři je ale důstojným a velmi uspokojivým závěrem celé tetralogie. A pokud někomu tahle série stojící na pomezí young adult fantasy a fantasy pro dospělé, unikla, ať to rozhodně napraví. Nebude litovat, protože stojí za to.

Sabaa Tahirová: Nebe po bouři (Jiskra v popelu 4), HOST, listopad 2021.

Za poskytnutí recenzního výtisku mnohokrát děkuji Dětem noci a nakladatelství HOST.

Zanechat odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

Logo WordPress.com

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Google photo

Komentujete pomocí vašeho Google účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s