Prince Rhena zaklela mocná čarodějnice. Každé období si může do svého zámku přivést jednu dívku. Když se do něj zamiluje, kletba pomine. Když ne, promění se v krvelačnou a děsivou příšeru, která zabije každého, kdo mu přijde do cesty. Pro Rhena je tohle poslední období. Buď bude kletba zrušena, nebo Rhen zemře, nebo co hůř – navždycky zůstane proměněný v příšeru.

Království Uhlíkov je na pokraji zhroucení, lidé trpí bídou a hladem a navíc si myslí, že celá královská rodina zemřela ve spárech příšery. Aby toho nebylo málo, tak obyvatele Úhlíkova ohrožují nájezdníci královny ze severu. A Rhen nemá ani prostředky, ani lidi, aby se jí mohl postavit.

A tak jako vždy do našeho světa skrze závoj prochází Rhenův věrný velitel stráží Grey, aby mu přivedl dívku, které se snad do něj konečně zamiluje. Jenže náhodou nebo spíš nehodou unese Harper, které je všechno jen ne hloupoučká a povolná dívka, jaké vybíral doposud.

Harper v dětství onemocněla mozkovou obrnou následkem které kulhá. I přes svůj handicap je tvrdohlavá, odvážná, odmítá se smířit s pasivní rolí a neváhá to pěkně hlasitě dávat najevo. Protiví se jí, že lidé Uhlíkova trpí a Rhen s tím nic nedělá. Takže se jim rozhodne pomoct, i kdyby tím měla způsobit ještě další problémy. Harper také poměrně rychle dojde, že by se měla do prince Rhena zamilovat, a i když je nápadně pohledný a občas dokáže být milý, pořád má pocit, že pod tím hezkým zevnějškem se skrývá sobecký a vypočítavý muž, který neví, jak milovat.

Rhen byl kdysi rozmazlený, zhýčkaný, sobecký a arogantní princ, který na nikoho nedbal a o nikoho se nezajímal. Jak léta kletby plynou, dobře si to uvědomuje a tvrdě se o tom poučil. Jenže jak moc se doopravdy změnil? Pořád zůstává princem a ustrnul v jakési pasivní rezignaci, kdy se snaží svůj lid ochránit před příšerou a zároveň mermomocí zlomit kletbu, ale ve skutečnosti se o své lidi příliš nezajímá, nijak je nechrání ani jim nepomáhá. To se ale začíná měnit s příchodem Harper. Jenže Rhenovi je jasné, že zrovna Harper je ta poslední dívka, která by se do něj zamilovala…

Brigid Kemmererová píše čtivě, poutavě a chytlavě. Příběh svižně plyne a čtenáři stránky doslova ubíhají pod rukama. V Temném a osamělém prokletí nechybí dobrodružství, akce, hrozící válka, magie, humor, akce, pár zvratů i pár zajímavých nápadů a samozřejmě romantika. Té je zde ale překvapivě docela málo a není nijak přeslazená. Ve výsledku celá romantická linka působí – na to, že se jedné o převyprávění pohádky Kráska a zvíře – docela netradičně.

Děj samotný není nijak extrémně bohatý a skvěle promyšlený, najde se v něm pár nelogičností nebo věcí, které by si zasloužily pořádně propracovat a vysvětlit. Také gradace příběhu, vzhledem k jeho délce (v českém překladu má přes 450 stran) by mohla být lepší, protože takhle některé zvraty nepůsobí nijak překvapivě.

Mým neoblíbenějším re-tellingem pohádky Kráska a zvíře pořád zůstává Na lovu od Megan Spooner, ale Temné a osamělé prokletí patří mezi ty podařené a zábavné variace na slavnou a oblíbenou pohádku. A já jsem si ho skvěle užila.

Rozhodně se proto těším na knihu A Heart So Fierce and Broken, která vyjde v originále v roce 2020 a na Temné a osamělé prokletí volně navazuje. Tentokrát ale bude hlavním hrdinou velitel stráží Grey, který si v Temném a osamělém prokletí často kradl příběh tak trochu pro sebe. Pokud si nějaká vedlejší postava zaslouží vlastní knihu, příběh a snad i naději na šťastný konec, tak je to rozhodně Grey. A už nezbývá jen doufat, že pokračovaní vyjde i v českém překladu.

Brigid Kemmererová: Temné a osamělé prokletí, Cooboo, duben 2019.

Za poskytnutí recenzního výtisku mnohokrát děkuji Albatros Media.