Zdá se, že konečně budou moci žít tak, jak si vysnili. Jenže Citadela ještě neřekla poslední slovo. Sera a bývalí Jestřábové jsou vždycky připraveni bojovat za svobodu a správnou věc. Tentokrát je to může stát tu nejvyšší cenu…

Sera a Lee zachránili povstalecký Blok před útokem armády Citadely. Jenže zničením přehrady uvrhli Blok do temnoty a zimy, protože všichni povstalci přišli o jediný zdroj energie. Místo vděku se jim tak dostane jen podřadných pracovních pozic, kontroly, pomluv a osočování. V Bloku se šíří nespokojenost a ukazuje se, že zdaleka ne všichni jsou jednotní. A hrozí také možnost, že se zde stále pohybuje špión a zrádce. A ještě je tu Citadela, totalitní režim vládnoucích kněžích, která se sice po srážce s povstalci změnila, ale jak se zdá, spíš ještě k horšímu…

Sera dospěla v silnou hrdinku. Pořád se učí bojovat, zlepšuje své schopnosti a dovednosti a šílí z toho, že je ze záhadného důvodu postavena na vedlejší kolej. Místo aby se stala platnou členkou nově se rodící bojové jednotky pod vedením Leeho, získá nudnou práci v knihovně.  Jenže to by nebyla ona, aby se jen tak vzdala. Navíc je Sera do Leeho pořád zamilovaná, ale zdá se, že jejich vztah uvízl na mrtvém bodě plném pochyb a nedorozumění.

Devět nocí má všechno, co mělo Devět dní, a ještě něco navíc. Nechybí zajímavý dystopický svět, uvěřitelné postavy, akce, nebezpečí, military prvky, šokující zvraty, trocha té romantiky, pár vtipných hlášek i momentů, kdy se vám málem zastaví srdce nad tím, co se tam stalo.

Právě ty zvraty jsou tím, co Devět nocí posunulo ještě o třídu výš než první díl. V Devíti dnech sice překvapivá odhalení byla taky, ale tady jich je daleko víc a opravdu vás nechají zírat s pusou dokořán.  Zuzana Strachotová vás nejenom překvapí, ale doslova šokuje, protože tohle prostě nečekáte.

Víc prostoru dostaly vedlejší postavy Ronald (ten zde získal i vlastní vypravěčskou linii) a Jason. Další postavy, v Devíti dnech spíš epizodní, zde mají významnější roli, což jen dokazuje, jak dobře má autorka celý příběh promyšlený.

Děj se postupně vyvíjí, prohlubuje a ubírá se nečekaným směrem. Příběh od začátku svižně plyne, a jak pokračuje, nabírá stále rychlejší tempo a větší spád. Do Devíti nocí se začtete, párkrát u toho málem umřete na infarkt a nakonec vás to vyplivne s pocitem, že za sebou máte báječnou, vzrušující i nebezpečnou jízdu na horské dráze. A nejsem asi jediná, koho napadlo, že Devíti dnům i Devíti nocím by to opravdu moc slušelo na filmovém plátně.

Kvůli oněm zvratům a odhalením vám k ději můžu říct jediné: prostě si tu knížku přečtěte, pokud chcete opravdu vědět, o čem je. Nebudete litovat.

Nezbývá než doufat, že se Zuzana Strachotová někdy rozhodne do tohoto dystopického světa vrátit a napíše třeba doplňující novelu, protože některé vedlejší postavy by si rozhodně vlastní příběh zasloužily. A pokud to neudělá, stejně se moc těším na její další tvorbu.

Zuzana Strachotová: Devět nocí (Devět dní 2), Fantom Print, únor 2019.

Za poskytnutí recenzního výtisku mnohokrát děkuji Fantom Printu a Dětem noci.