Isabelle si na přání matky usekla prsty, aby získala za manžela samotného prince – až na to, že o něj vůbec nestojí.  A on o ní taky, jelikož je zamilovaný do její nevlastní sestry Elly. A i když si Isabelle obuje skleněný střevíček, krev její klam prozradí. Ella získá svého prince a žije šťastně až navěky. A Isabelle zůstane tou zlou a ošklivou nevlastní sestrou. Nebo ne?

Isabelle se svojí sestrou Octavií a matkou nastávají těžké časy, protože se ve vesnici všichni dozvěděli, že se k Elle chovaly hůř než ke služce, takže jimi opovrhují, pomlouvají je a chtějí se jim pomstít. Šance, že najdou vhodného ženicha je teď úplně mizivá – i když ruku na srdce, ne že by o to Isabelle a Octavia vůbec stály.

Aby toho nebylo málo, tak ve Francii zuří válka a Isabelle nemá tušení, že má v mapě osudu nakresleno, že její život brzy končí.  Jenže je tu ještě záhadný markýz de la Chance, který se vsadí s jednou ze sudiček, že Isabelle si najde vlastní cestu. Jenže sudička se nechce své oběti vzdát…

Isabelle měla od malička odvahu, divokou náturu a pevnou vůli. Jezdila na koni jako kluk, skákala přes ploty, hrála si na piráty, místo s mečem bojovala s násadou od koštěte a četla příběhy o slavných vojevůdcích. Jenže pak pochopila, že ničím z toho se nemůže stát, protože je jen dívka. A ještě ke všemu ošklivá. A tak se snažila být takovou, jakou ji chtěla mít matka a společnost, i když jí to nešlo, a začala být zlá a protivná a nenávidět samu sebe.

Nevlastní sestra není úplně převyprávěním slavné pohádky o Popelce, protože navazuje až na samotný konec pohádky a jako hlavní postava zde vystupuje Isabelle, Ellina zlá a ošklivá nevlastní sestra. Hlavní tématem Nevlastní sestry je postavení dívek a žen, touha být sama sebou a jít si svou vlastní cestou, i když vám to rodina, okolí a společnost nechtějí dovolit. Myslím, že každá dívka nebo žena, které tvrdili, že tohle se pro holku nehodí, že tohle nemůže a že to není pro ni, se v tom najde.

Nevlastní sestra je především neuvěřitelně čtivá, budete chtít vědět, jak to bude dál, co dalšího si osud pro Isabelle připraví, a stránky vám budou doslova ubíhat pod rukama. Nechybí i nějaká akce, zvraty, skvělý humor a trocha romantiky.  Isabelle, přestože má jít o zápornou postavu, je sympatická a uvěřitelná hrdinka, pro kterou budete mít pochopení. Zajímavé jsou i vedlejší postavy a jejich vývoj, takže některé (hlavně Isabellina sestra Octavie) by si zasloužily vlastní příběh.

Nevlastní sestra patří do žánru young adult fantasy, takže akce a bitvy nejsou právě věrohodné, ale to u daného subžánru už tak nějak očekávám, takže mi to nevadilo. Co mi ale bylo trochu proti srsti je to, že Nevlastní setra působí zbytečně překombinovaně. Kromě toho že se jedná o volné převyprávění pohádky o Popelce, tak tu mámě ještě královnu víl, které rozhodně nemá podobu laskavé víly, temnou sudičku a markýze de la Chance, tedy samotného Šance, kteří si se smrtelníky pohrávají. Jennifer Donellyová se nejspíš porůznu inspirovala, ale jednotlivé fantaskní prvky mi k sobě vůbec nepasovaly a vlastně na mě místy působily až rušivě. Síla Nevlastní sestry spočívá v poměrně uvěřitelném vyprávění o životě a postavení žen, takže kdyby ta nadpřirozená složka nebyla tak výrazná, vyznělo by to celé lépe.

I tak je ale Nevlastní sestra podařeným, neotřelým a neuvěřitelně čtivým a zábavným převyprávěním pohádky o Popelce. Navíc se jedná o samostatný román, v dnešní době naprostý zázrak, takže nemusíte čekat na další díly. Já jsem jen možná od Nevlastní setry čekala ještě větší bombu, ale i tak jsem si čtení užila (zhltla jsem knihu za necelé dva dny) a bavila mě, takže vám ji můžu doporučit.

Jennifer Donnelyová: Nevlastní sestra, Cooboo, září 2019.

Za poskytnutí recenzního výtisku mnohokrát děkuji Albatros Media.