Všechno to začalo na planetě Kerenze, kterou napadly vojenské jednotky společnosti BeiTech. A tam kde to všechno začalo, tak tam to taky skončí.

Na Kerenze zůstávají poslední přeživší obyvatelé, kteří mají vydolovat dostatek hermia, aby zprovoznili přenosnou skokovou stanici Magellan a umožnili vojákům BeiTechu se z této zapomenuté a zmrzlé planety dostat. Mezi přeživšími je i Asha Grantová, sestřenka Kady Grantové, které pomáhá v místní nemocnici a mimo jiné je členkou odboje. Protože skoro nikdo nevěří, že by je vojáci BeiTechu nechali naživu po tom, co bude skoková stanice Magellan v provozu… A aby toho nebylo málo, tak kromě snahy o přežití se stará o malou opuštěnou holčičku a taky se tu objeví její bývalý přítel Rhys Lindstrom, který sem byl nasazen jako voják a technik BeiTechu.

Mezitím se Hanně Donnelyové a Nikovi a Elle Malikovým podařilo zabránit zhroucení vesmíru, ale přitom byla zničena skoková stanice Heimdall. Teď se všichni společně s Kady Grantovou, Ezrem Masonem a dalšími uprchlíky z Kerenzy a Heimdallu sešli na palubě vědecké lodi Hypatie a přemýšlí co dál, protože se nemají jak dostat do Jádra, nemají dostatek vzduchu, vody, jídla, prostoru, prostě ničeho… Zdá se, že jediné řešení  je vrátit se zpátky na Kerenzu, zmocnit se skokové stanice Magellan a pro jistotu zanechat dostatek záznamů o tom, co BeiTech provedl za zvěrstva, protože jejich šance, že tuhle misi přežijí, jsou pramalé…

V Obsidiu nechybí akce, vesmírné bitvy, politikaření, nečekané zvraty a úmrtí, protože rozhodně ne všichni se dočkají konce. Natožpak šťastného konce. Samozřejmě nechybí ani trochu romantiky a dokonce ani špetka humoru, protože nic moc jiného hrdinům nezbývá. Příběh a postavy nejsou černobílé, Jay Kristoff a Amie Kaufmanová ukazují, že záporáci nemusí být psychopatičtí šílenci, ale že jsou to taky lidé se svými sny a touhami. Díky tomu není děj úplně předvídatelný, dostává zase novou rovinu a některé vedlejší postavy se nečekaně vyvíjejí. Samozřejmě jednou z nejlepších vedlejších postav, pokud se to tak dá říct, je umělá inteligence SPIRO, která je čím dál tím pomatenější… a možná i lidštější. Aspoň někdy. Dohromady to tvoří vyvážený, extrémně čtivý a návykový koktejl, v němž si každý najde příchuť, která mu sedne.

Má Obsidio nějakou chybu? Ani ne. Jen možná Asha a Rhys nejsou tak snadno zapamatovatelným párem jako Kady a Ezra nebo Hanna a Nik. Může to být ale tím, že zrovna v Obsidiu se vyskytují všechny hlavní páry dohromady, takže Asha a Rhys zde mají vcelku málo prostoru, a proto nemají šanci se čtenářům úplně zarýt do myslí a srdcí.

Obsidio, stejně jako předchozí díly Illuminae a Gemina se pyšní neobvyklým grafickým zpracováním, kdy nejde o klasicky psaný román, ale příběh je vyprávěn formou přepisů z kamer, chatů, paměti umělé inteligence, vzkazů psaných na papírcích, kreseb a plánů. V Obsidiu mi grafická úprava přišla nejpřehlednější, nestalo se, že bych se někdy v ději nebo v postavách ztratila a celkově mám pocit, že v závěrečném díle trilogie Akta Illuminae je ona netradiční grafická stránka a příběh v dokonalé rovnováze.

Sečteno podtrženo Obsidio je parádní zakončení skvělé série Akta Illuminae, hrozně jsem si ho užila a až mi bylo skoro líto, že je konec. I když ten tedy stojí za to. Takže za sebe celou sérii Akta Illuminae rozhodně doporučuju. Já mám akorát dilema, jestli byla o chlup lepší Gemina nebo Obsidio, ale na to přijdu jedině tak, že si dám re-reading celé série. Navíc je to jedno, protože celé je to prostě boží.

Jay Kristoff, Amie Kaufmanová: Obsidio (Akta Illuminae 3), Cooboo, duben 2019.

Za poskytnutí recenzního výtisku mnohokrát děkuji nakladatelství Albatros Media.