Kestrel, dcera slavného valoriánského generála, se jednoho dne omylem zatoulá na dražbu otroků. A z nějakého záhadného důvodu vydraží za vysokou částku herranského otroka Arina, který rozhodně neprojevuje ani trochu poslušnosti a pokory…

Proč to udělala? Netuší. Možná pro to, že umí řemeslo kováře, a dobrého kováře v domě generála potřebují. Nebo proto, že dražitel uvedl, že Arin umí zpívat (i když on to popírá) a Kestrel je milovnicí hudby.

Hudba je pro Kestrel největším darem, ale také prokletím. Jako valoriánská dívka má totiž jen dvě možnosti – do svých dvacátých narozenin se buď musí vdát, nebo narukovat do armády. Hudba jako životní náplň pro valoriánskou dívku nepřichází v úvahu, vždyť to a všechno umění byla doména vzdělaných Herranů, které ale Valoriáni před deset lety porazili a podrobili si je.

Kestrel je bystrá, má talent pro strategii a dokáže snadno odhalit klam. Také je talentovanou pianistkou, až na to, že se své vášni musí věnovat tak říkajíc na zapřenou. Nechybí jí ani soucit a dobré srdce, protože celá záležitost s otroctvím se jí protiví. Zároveň ale nad ním nijak víc nepřemýšlí, natož aby s tím něco dělala. Má starosti typické pro dívku z dobré a bohaté rodiny – je jí sedmnáct let, otec, slavný generál Trajan, na ni tlačí, aby narukovala do armády, a její přítel z dětství Ronan, aby se za něho provdala. Kestrel se ale ani jedna možnost nezamlouvá a připadá si jako uvězněná v kleci.

A pak koupí herranského otroka Arina a nemá tušení, že její neuvážený čin změní život jí samé i celé říše. Arin totiž skrývá vlastní tajemství a nehodlá se smířit s potupným postavením otroka…

Marie Rutkoski píše neuvěřitelně čtivě a chytlavě, takže vám stránky doslova ubíhají pod rukama. Vybudovala zajímavý svět inspirovaný římským císařstvím, který pro mě zůstává hlavní předností knihy. Jinak v ní ale nechybí ani to, na co jsou čtenáři young adult historické fikce zvyklí: náznak intrik, romantická linka, nebezpečí, akce a nějaké ty zvraty (byť ten hlavní se dá snadno odhadnout). Ke konci se ale příběh zajímavě vyvine, takže jsem upřímně zvědavá, jakou cestou se bude dál ubírat.

Největším problémem Kletby vítězů je určitá jednoduchost a nepropracovanost. Příběh klouže po povrchu, svět inspirovaný římským císařstvím sice funguje, ale i tak je spíš jen načrtnutý, a všechny vedlejší postavy jsou zde prakticky do počtu, protože nemají žádný vlastní příběh ani prostor. Největším úskalím je ale chování hlavní hrdinky. Marie Rutkoski sice ústy jiných postav každou chvíli tvrdí, jak je bystrá a všímavá a že prohlédne každou lest. Jenže Kestrel v mnoha případech působí neuvěřitelně důvěřivě až hloupě, protože Arinovi taky všechno věří a odkývá. Až u toho člověk musí obracet oči v sloup, že ji ani na okamžik nenapadne, že tu něco nehraje… Škoda, protože Kestrel naštěstí není hloupá ani otravná hrdinka, takže o to víc pak do očí bijí tyhle okamžiky bezmyšlenkovitého přitakávání.

Předností Kletby vítězů je hlavně nápad vytvořit svět inspirovaný římským císařstvím, protože díky tomu mezi překladovou young adult literaturou působí příjemně svěže a originálně. Bohužel ale trpí velkým nešvarem young adult literatury, a to povrchností, nepropracovaností a občasnými nelogičnostmi. I tak se ale jedná o extrémně čtivou a chytlavou záležitost, takže doporučuju u toho moc nepřemýšlet a nemít žádná velká očekávaní, protože pak si Kletbu vítězů náležitě užijete. A vzhledem k tomu konci se dozajista budete těšit i na druhý díl s názvem Zrada vítězů, který vyjde už v dubnu 2019.

Marie Rutkoski: Kletba vítězů (Kletba vítězů 1), Fragment, září 2018.

Za poskytnutí recenzního výtisku mnohokrát děkuji Albatros Media.