Jeva miluje tajemný les, kam ji jako holčičku bral otec s sebou na lov. Jenže dospěla do věku na vdávání, takže se musí stát dámou, i když se jí to protiví. Poté ale její rodinu postihne krutá rána: otec přijde v riskantním podniku o všechen majetek, takže jim nezbyde nic jiného než se přestěhovat do srubu uprostřed lesa. Lesa, v jehož tajemném a nebezpečném srdci se skrývá legendární netvor, Zvíře.

Život v polorozpadlém srubu není snadný. Jevin otec navíc dvacet let nelovil, takže nemá už své bývalé schopnosti lovce. Prvorozená Lena se trápí tím, že si ji její snoubec Radak nebude chtít vzít, když je její rodina chudá a zatížená dluhy. Druhorozená Jasenka se zase tajně zamilovala do Solmira, budoucího barona. Jenže Solmir si vybral Jevu, která o něj vůbec nestojí. Může ale odmítnout nabídku k sňatku, který by mohla její rodinu vytáhnou z bídy? A může ji přijmout, když to její sestře zlomí srdce? Jeva touží po tom, aby mohla lovit a pomoct otci, který je stále posedlejší ulovením bájného netvora ze samotného středu lesa, Zvířete. A pak se jednoho dne nevrátí domů…

Jeva se musí rozhodnout, jestli má opustit sestry, nebo najít otce. Příliš ale neváhá a vydává se do lesa. Po stopách svého otce i Zvířete, i když nemá tušení, jaká podivná stvoření, tajemství a kletby na ni s v srdci temného hvozdu čekají…

Jeva patří mezi ten typ dívek, co se chtějí vzepřít zažitým konvencím a život vdané paní je vůbec neláká. Touží po něčem jiném, po něčem víc, i když vlastně neví, co to je. Kvůli tomu si často připadá osamělá a nepochopená, ale také se občas chová zbrkle a trochu sobecky. Nejstarší Lena je zodpovědná, pořádkumilovná, trochu upjatá a neustále protestuje proti tomu, aby psi spali v postelích s ostatními členy domácnosti. Prostřední Jasenka má laskavou, mírnou a obětavou povahu, takže by pro své sestry udělala všechno – třeba se vzdala i svého štěstí na lásku. Jeviny sestry nejsou nafoukané a rozmazlené, jak je čtenář zná z pohádek. Obě působí velmi sympaticky, takže člověk pochopí tíži Jevina rozhodování mezi milující rodinou a Zvířetem.

Sympatičtí jsou i mužští hrdinové, Lenin snoubenec Radak nebo Jevin nápadník Solmir. Zvíře není jen člověk zakletý do podoby děsivého Zvířete, ale sváří se v něm jeho lidská stránka s primitivními zvířecími pudy, což jsem ocenila.

Na lovu přináší magický a tajemný příběh, magii, nebezpečí, trochu násilí, smrt, ale také přátelství, rodinná pouta, špetku romantiky a touhu naplnit své sny a stát se sám sebou. Megan Spooner píše lehce poeticky a zdařile buduje tajuplnou a magickou atmosféru. Autorka navíc příběh zasadila do středověkého Ruska, což knize dodává nevšední nádech. Tempo vyprávění je spíše pozvolné, přesto knize neubírá na napínavosti a čtivosti.

Megan Spooner se při psaní Na lovu inspirovala slavnými pohádkami Kráska a zvíře a Pták ohnivák. Na lovu se ale nepodobá bezstarostným pohádkám pro děti, ale spíš původním příběhům, které byly tajemnější a temnější a děly se v nich i nehezké věci.

Inspirace pohádkou Kráska a zvíře svádí k dojmu, že i v případě Na lovu půjde hlavně o romantiku. Té je ale v knize překvapivě málo. Snad víc milostných citů si užijí Jeviny sestry než sama Jeva, což je nečekané, ale k celému příběhu to sedí a dodává mu to na neotřelosti.

Megan Spooner má příběh dobře vymyšlený a obě pohádky, i když nejsou úplně kompatibilní, zajímavě spojila. V základu se ale děj odvíjí právě od pohádky Kráska a zvíře, pohádka o Ptáku ohnivákovi funguje spíš jako příběh v příběhu. Ocenila bych, kdyby toto propojení bylo těsnější a vytvářelo dohromady jeden fungující celek. Na druhou stranu musím poznamenat, že Megan Spooner slepě nekopíruje dějovou linku Krásky a zvířete, ale přidává do příběhu vlastní nápady a pozvedává ho na vyšší úroveň. Škoda jen, že nedopřála víc prostoru vývoji vztahu Krásky a Zvířete a že na konci některé věci nevysvětlila. Ono to sice k příběhu ladí a hezky to umocňuje tajuplnou a magickou atmosféru, jen bych prostě chtěla vědět, jak to všechno bylo.

Na lovu bych doporučila všem, kteří si chtějí přečíst nevšední a dobře zpracovaný re-telling Krásky a zvířete (a taky Ptáka ohniváka), potrpí si na poetičtější styl a tajuplnou a snovou atmosféru. Za mě je to jedno z nejlepších převyprávění pohádky Kráska a zvíře, které jsem kdy četla. Možná dokonce i to nejlepší, ale rozhodně to nejzajímavější a nejpoctivější.

Megan Spooner: Na lovu, Cooboo, únor 2017.

Za poskytnutí recenzního výtisku děkuji Albatros Media.