Anotace: Klášterní novic Luca Vero je na rozkaz tajemného cizince uprostřed noci zburcován a odvlečen ze své cely. Cizinec jej nejprve obviní z kacířství, aby mu nahnal strach, a pak jej vyšle na dlouhou cestu Evropou, kde má Luca, mimořádně nadaný mladík, hledat stopy Ďábla a vykonávat soud nad zběhlými křesťany. Lukova první cesta vede do kláštera Lucretili, kde se setkává s mladičkou abatyší Isoldou, jež se právě ocitla v nesnázích: V klášteře je proti své vůli – poslal ji sem bratr, aby se mohl zmocnit jejího dědictví a navíc jeptišky začaly trpět podivnými vizemi, chodily ve spánku a na těle se jim objevily krvácející rány. Isolda je obviněna, že je očarovala temnou magií a má být upálena jako čarodějnice. Luca ale hledá pravého viníka… Hrdinové tohoto příběhu čelí nejtemnějším hrůzám středověku – černé magii, vlkodlakovi i šílenství. Na cestě však nacházejí také pravdu, přátelství a dokonce lásku.

Pár slov úvodem

Kacíř a čarodějka od Philliphy Gregory mi padla do oka díky své obálce, když jsem hledala knihy, které bych zařadila do svého to-read listu. Teprve poté jsem začala hledat recenze a informace o autorce. Váhala jsem, jestli to bude kniha pro mě, protože Phillipa Gregory je známá autorka historických románů, které ale nemají s historií téměř nic společného. Autorka píše romantické knihy tak, že uchopí slavnou historickou osobnost (třeba Annu Boleynovou) a pak příběh tvaruje tak dlouho, dokud neodpovídá jejím romantickým představám. Dá se říct, že píše historické fikce, ve kterých se shodou okolností objevují slavné historické postavy. Nakonec se očividně rozhodla, že by mohla napsat skutečnou fikci, ale tady pohořela.

Obálka

Obálka je krásná. Z hlediska tématu není nijak originální či nevšední, ale rozhodně je líbivá. Neodpovídá úplně obsahu příběhu, protože hlavní hrdinka Isolda je sice šlechtična, ale toho času je nedobrovolně zavřená v klášteře. Ale uznávám, že žádná žena asi nebude vypadat dobře v jeptiškovském hábitu. Celá obálka ale hezky navozuje atmosféru středověku – a mladík v pozadí v mnišské kutně ladí s obsahem anotace, které slibuje tajuplný příběh odehrávající se v klášteře.

Obsah

Chyba je nejspíš už v anotaci, z níž si lze vyvodit představu dobrodružného a romantického příběhu v tajuplných kulisách kláštera, kde se dějí opravdu podivné věci, které mohou být dílem ďábla, ale taky člověka. Nutno podotknout, že v klášteře se odehrává jen zhruba polovina příběhu, což je pro čtenáře, který očekává méně intelektuální a více romantické Jméno růže hořkým zklamáním.

Stejně jako ve zmíněném Jménu růže musí Luca Vero najít příčinu oněch podivných úkazů v klášteře. Jedná se o působení ďábelských sil, nebo je vysvětlení mnohem prozaičtější? Přestože autorka balancuje na hraně historické fikce a fantasy, nakonec se některých nadpřirozených jevů zříká – a dochází ke zcela racionálnímu vysvětlení. Ne že by tato racionální vysvětlení bylo v mnoha ohledech zrovna uvěřitelná… Detektivní linka je tak slabá, že pozorný čtenář bez problémů uhodne, kdo za tím vším stojí už na desáté stránce. Ovšem hrdinové k tomu docházejí pomalou a lopotnou cestou a snaží se nám namluvit, že se jednalo o velké překvapení.

Problémem knihy jsou také nesympatické hlavní postavy. Isolda se chová jako husa, ale její chování není úplně v rozporu se středověkým pojetím role ženy ve společnosti. Samozřejmě autorka zde předkládá, že Isolda je vzdělaná a nezávislá a obětavá… přestože její chování tomu zrovna moc neodpovídá. Spíš se pořád lituje a stěžuje si, než aby se snažila s nastalou situací něco dělat… nebo alespoň smířit. Ještě hůř je na tom po charakterové stránce Luca. Je panovačný, ale přitom vystrašený, plný předsudků a zaslepenosti, takže si ho nemůžete oblíbit, ani když se snažíte. Vzhledem k jeho charakteru se ani nemůžete divit, že mu vyřešení toho, co měl celou dobu před nosem, trvalo tak dlouho. A přitom jeho sluha Freize je obdařen selským rozumem a bystrým zrakem – a řešení mu předkládá prakticky od začátku – ale Luca jej ze své nadřízené pozice arogantně ignoruje. Podobně je na tom i Ishraq, služebná Isoldy, které je naštěstí vlastní rozhodnost, které její paní zoufale chybí. Překvapilo mě, že oba hlavní hrdinové jsou velmi mladí, takže na jejich chování nesmím být tak přísná, ale ve středověku byly oba technicky vzato dospělí, tak by se podle toho měli chovat.

Autorka tak slabou detektivní zápletkou, přesunutím příběhu za zdi kláštera a nesympatickými hlavními postavami úplně zabila knihu, které podle obálky i anotace vypadala zajímavě. Pohrávala si s mnohokrát zpracovaným námětem, že ve středověk bylo za nadpřirozené a tedy ďábelské považováno kde co (všechno, čemu lidé nerozuměli a co se nehodilo církvi do krámu) a že bylo snadné využít lidské zaslepené pověrčivosti. Vcelku pěkně také autorka budovala tajuplnou atmosféru v klášteře, ale tento potenciál zůstal nevyužit, protože se vzápětí soustředila na něco jiného… tedy na řešení oné průhledné detektivní linky a na myšlenkové pochody hlavních hrdinů, které si ovšem klidně mohla odpustit. Třeba by pak byli snesitelnější.

Pár slov na závěr

Kniha Kacíř a čarodějka potvrzuje rčení, že není zlato všechno, co se třpytí. Obálka spolehlivě přitáhne vaše zraky. Pak vás překvapí, že je kniha vydaná v pevné vazbě  – a že je podivně útlá. A po otevření pak velikost písmen, které by spíše slušelo knihám pro školáky na prvním stupni. A při čtení pak to, že anotace neodpovídá obsahu knihy. Tahle krásná obálka prodává obsah, který nemá ani hodnotu toho papíru, na kterém je vytištěn. Ale takhle funguje byznys.

Hodnocení obálky: 85%

Hodnocení obsahu: 20%