Svatba Petry a Milana se změnila v noční můru, protože ženich našel svou nevěstu brutálně zavražděnou jen pár hodin po obřadu. Na místo jsou přivoláni příbramští kriminalisté Honza Richter a Tomáš Vyskočil, kteří se domnívají, že před sebou mají jednoduchý a rychlý případ. Jenže se mýlí, protože všichni lžou, dokonce i ti, co nemusí, a mrtvých přibývá.

Nejvíc ze všech lže Klára Krupková, sestra nevěsty Petry, která moc dobře ví, co její sestra skrývala, ale odmítá to vyšetřovatelům říct, protože z osobních důvodů nevěří policajtům a domnívá se, že jsou všichni zkorumpovaní. Jenže zatloukání jí nemusí přinést vytoužené bezpečí, ale naopak ji může stát život, stejně jako její malou dcerku.

Tereza Bartošová píše velmi čtivě a chytlavě, takže její knihy není problém doslova zhltnout. Já jsem Svatební košili začala číst navečer ve vlaku, šla jsem kvůli ní příšerně pozdě spát a druhý den jsem měla dočteno. Za mě je to nejčtivější a nenapínavější díl ze série, od kterého se opravdu nedá odtrhnout.

Svatební košile přináší pořádně zamotaný příběh, ve kterém nechybí překvapivé zvraty a odhalení, vraždy, lži, intriky, korupce ani špetka romantiky. Tereza Bartošová všechny vlákna umně splétá do napínavého příběhu, a nakonec to všechno vysvětlí a zase rozmotá. Jedna věc mi sice došla, ale zbytek ani omylem, takže mě Tereza Bartošová pěkně převezla. Akorát jediná otázka zůstala nezodpovězená – proč nevěstu odtáhli do toho umrlčího domku?

Svatební košile je čtvrtým dílem z volně navazujících detektivek s vyšetřovateli Honzou Richterem a Tomášem Vyskočilem. První díl Klekánice jsem nečetla, protože vyšel u nakladatelství, které nehodlám podporovat, ale druhý díl Vodník a třetí díl Dceřina kletba se mi moc líbily.

U Vodníka jsem ale měla výhrady k nelogickému chování Emmy Štípalové, k rozsáhlému komplotu, o kterém očividně každý věděl, ale nikdo nic neřekl, i k samotné obálce, která je sice moc hezká, ale slibovala zamlžený, tajuplný podzimní příběh, i když se odehrával uprostřed parného léta.

Prakticky stejné výhrady mám i ke Svatební košili. Komplot není tak rozsáhlý, ale i tak se tu objevují situace, které jsou mírně přitažené za vlasy. Největší problém jsem ale měla s chováním Kláry Krupkové, která neudělala jediné rozumné a logické rozhodnutí. Vzhledem k tomu, v jaké situaci se ocitla a co si prožila, bych jí nějaký ten myšlenkový zkrat odpustila, ale tady se její chování nedá nazvat jinak než jako stupidní. A právě na jejích nesmyslných reakcích a rozhodnutích je postaveno celé tajemství a napětí Svatební košile, což mě příšerně frustrovalo. A poslední (i když jen malou) výhradu mám k obálce, protože ve mně opět evokuje podzimní zamlžené brdské lesy, ačkoliv se příběh odehrává ve slunném květnu. Ale uznávám, že rozkvetlé kytičky by se k těm mordům nehodily.

Kdyby nebylo hloupého chování Kláry Krupkové, tak bych na Svatební košili pěla ódy, protože Tereza Bartošová s každou další knížkou jako spisovatelka roste a je to čím dál tím větší jízda.

Mým nejoblíbenějším dílem ze série zatím zůstává Dceřina kletba, protože v ní se autorka obešla bez velkého komplotu a akce, takže působila příjemně civilně a poměrně uvěřitelně. A právě za Dceřinu kletbu byla Tereza Bartošová nominována na prestižní cenu Magnesia Litera v kategorii detektivka. Ve chvíli, kdy píšu tuhle recenzi, si ještě na vyhlášení vítěze musíme chvilku počkat, ale já už se teď těším na další případ s Honzou Richterem a Tomášem Vyskočilem.

Tereza Bartošová: Svatební košile (Kriminálka z Příbrami 4), Motto, duben 2025.

Za poskytnutí reading copy děkuji mnohokrát Albatros Media.