Leona je nadšenou hráčkou hry Inevitable, takže udělala všechno pro to, aby se dostala do její nové, virtuální verze. Sehnala si VIP klíč, který jí zajistí nejen hráčské místo, ale i parádní hex, takže zbývá co nejrychleji vylevelovat sebe i svou vesnici a vydělat ve hře peníze, které bude moct převést na reálnou měnu. Až na to, že se její plány zhroutí hned v prvních minutách hry, protože dostane ten nejhorší hex ze všech: bažinu.

V bažině je pár polorozpadlých budov, žádné nehráčské postavy, dřevo nebo kámen na stavbu, zato spousta otravného a jedovatého hmyzu a dalších nástrah. Leona se ale nevzdává, i když to znamená, že se musí z nádherné elfky stát obyčejným člověkem a poprat se s tou zatracenou bažinou a vším, co jí přinese. Kvůli vstupu do virtuální podoby Inevitablu se totiž zadlužila, takže zoufale potřebuje ve hře uspět, aby mohla umořit svoje dluhy a neskončila někde na ulici.

Jestli na ni ta NPC budou celou dobu takhle hnusná, vyzkouší, jak rychle se znovu spawnou po useknutí hlavy. Trpělivostí neoplývala ani za normálních okolností a celá tahle hra ji vysírá dva dny v kuse.

Hex: Bažina, str. 71

Hex: Bažina je dílem spisovatelky Zuzany Strachotové a herního vývojáře Tomáše Koška a těží ze Zuzčina spisovatelského umu a Tomášových znalostí. Zuzana Strachotová není na spisovatelském poli žádný nováček, už jí vyšla skvělá dystopie Devět dní a Devět nocí a nepřekonatelná sci-fi Vypůjčený čas.

Chvíli se sebe mlčky zíraly. Lilána zamrkala dlouhými řasami. Jako by doslova vydala pomyslné „zink“, jenž zvukově doprovází třpyt každého pokladu. Leona si proti ní připadala nuzná a ošklivá. Její hlas bude určitě znít jako cingrlátka. Jaký to přenádherný tvor.

„Ahoj,“ pozdravila ji Leona s něžným úsměvem. „Neboj se mě.“

Srna na ni vrhla strnulý pohled. Pak otevřela ústa…

„Budeš tam kurva jen tak stát, anebo mi do prdele pomůžeš?“

Hex: Bažina, str. 102

Bažina, první díl trilogie Hex, je skvěle napsaná a velmi čtivá. V Bažině najdeme propracovaný svět virtuální reality, zajímavé mise, akce, nějakou tu záhadu a nebezpečí. Postupně se objevují i noví hráči, z nichž se stávají Leonini přátelé. Každý ve hře je  trochu podivín a odpadlík, ale všichni jsou výrazné osobnosti a překvapivě dobře se doplňují. Nechybí ani humor nebo náznak potenciální romantiky a z něho plynoucí pocity žárlivosti a počínající řevnivosti.

„Hele, když nemůžeš mít mounta, můžeš být sám mountem?“ nadhodila po cestě.

„To zapomeň! Nejsem žádná mula.“

„Já jen, že bychom tam byli rychleji. Eponin náhrdelník přidává 10 % rychosti mountů. Myslím, že by to fungovalo.“

„Hezký, ale ne. Já si na sebe posadím jen čupr ženský.“

„A já se ti nelíbím?“ ohradila se. „Jezdit nahoře umím docela dobře…“

Všimla si, že se Chuck lehce zasekl. Odpovědět něco jízlivého mu trvalo o pár vteřin déle než obvykle. „A jakou mám jistotu, že na sobě nepovozím nějakou poďobanou tlustoprdku? Tady ve hře můžeš být přece kýmkoli. Klidně můžu být stopadesátikilovej týpek, kterej žije u mámy ve sklepě.“

„To už jsem někde slyšela.“

„Tak aspoň víš, odkud to mám.“

Hex: Bažina, str. 152

Leona působí uvěřitelně a lidsky, protože jí nechybí soucit, ne všechno se jí daří hned napoprvé (ani napodruhé), občas stresuje, brečí a dostává skoro až panické záchvaty. Jak už je pro litRPG typické, i Leona naráží poměrně brzy na výjimečné mise, které ještě nikdo nesplnil, ale v Bažině to nepůsobí prvoplánově, protože si je zasloužila svou odhodlaností, chytrostí a kreativitou.

Zuzana Strachotová a Tomáš Košek se také lehce dotýkají tématu závislosti na počítačových hrách a někde si zase trošičku rýpnou do stereotypů v nich pořád panujících – ať už u hráčů, nebo herních vývojářů. Knihu doplňují tabulky s profilovkami jednotlivých hráčů a kompletními herními statistikami.

„Žiši, vypnul ti mozek? Nasedni na mě.“

„Vždyť si říkal, že lidi nevozíš.“

„Ještě chvíli se mnou debatuj a nechám tě tu.“

Leona se konečně vzpamatovala. Skočila Chuckovi na hřbet a objala mu boky nohama.

Chuck vztekle prskl: „Opovaž se mě držet za kozy!“

„Vždyť si ve skutečnosti chlap, proboha,“ oponovala, chytajíc se v rychlosti jeho ramen.

Hex: Bažina, str. 200

Výhodou Bažiny je také to, že si ji mohou přečíst i čtenáři, kteří nehrají počítačové hry (pasiáns a pac-man se nepočítají) nebo nejsou vášnivými fanoušky žánru litRPG. Hráčských pojmů se tu sice objevuje dost, ale dají se domyslet, aniž by vás to rušilo při čtení. Stejně tak se Zuzaně Strachotové a Tomáši Koškovi podařilo umně vybalancovat příběh a vývoj postav s levelováním hráčů, což v jiných litRPG někdy bývá úmorné. Takže pokud hledáte čtivé, nápadité a zábavné litRPG, Bažinu vřele doporučuju.

„Vlez na mě.“

„Co?“

„Koktám snad? Vlez na mě. Potřebujeme nabrat jejich argo. Sečteme naše levely. Za tebou sotva někdo poběží.“

Leona v rychlosti zvážila jeho slova. Pak přikývla a s výskokem přehodila nohu přes jeho hřbet.

„A hlavně…“

„Já vím… hlavně ať tě nedržím za kozy.“

Chuck naklonil hlavu. „A hlavně nespadni!“

Hex: Bažina, str. 320–321

Reálného světa si sice v Bažině moc neužijeme a většina postav zůstává zahalena tajemstvím svých virtuálních identit, ale koneckonců se jednáo první díl plánované trilogie Hex. Druhý díl s názvem Mazekeen má vyjít u Fantom Printu v září 2025 a já už se nemůžu dočkat, až s Leonou a jejím cechem vyrazím za dalším virtuálním dobrodružstvím.

Zuzana Strachotová, Tomáš Košek: Bažina (Hex 1), Fantom Print, prosinec 2024.

Za poskytnutí recenzního výtisku mnohokrát děkuju Dětem noci.