Osmnáctiletá Elin Convallaria Leroyová se chce stát Travičkou. Její děd ovšem spáchal atentát na krále, byl popraven a následující generace mají zakázáno stát se Traviči nebo Léčiteli. Když je Elin odsouzena k trestu smrti, tak ji nečekaně zachrání guvernér Západní provincie – Épin Dranell. Ten ale patří mezi Aztlány, kteří bohům přinášejí lidské obětiny a rvou jim zaživa srdce z těla. Elin netuší, jestli si pomohla, ale všechno je lepší než smrt, ne?

Épin nabízí Elin dohodu – ona mu pomůže s pátráním po knihovně bohyně Flory a on ji za to zachrání před popravištěm. Problém je v tom, že Flořinu knihovnu se lidé snaží neúspěšně najít už po celá staletí – a Elin na to má pouhý měsíc.

Anežka Kočová je ekoložka, a právě její láska k přírodě a nenávist k jejímu ničení se stala základem Trnité kletby. Autorka vytvořila zajímavý svět zvaný Plantae, rozdělený na čtyři provincie, v nichž takzvaní Floristé, lidští potomci bohyně Flory, ovládají silou vůle nejrůznější rostliny a mohou se z nich stát Léčitelé, Traviči, Potravináři, Parfumisté a podobně.

Anežka Kočová píše čtivě a chytlavě. Trnitou kletbu jsem zhltla za dva večery, protože jsem se nedokázala odtrhnout. V Trnité kletbě najdeme intriky, zvraty, tajemství i humor. Děj plyne pozvolna, objevuje se v něm dost popisů a vysvětlování a akce je tu jen pomálu, ale to mi vůbec nevadilo. Všechna jména jsou odvozena od latinských názvů květin (a třeba jména Cannabis nebo Cucumis mě fakt pobavila).

Elin je sympatická a příjemně lidská hrdinka. Plnoštíhlá holka, která miluje knihy, vždycky chtěla cestovat a poznávat svět, má skvělý smysl pro humor, otevřenou a zvídanou mysl a silné sociální cítění. Épin je chladný, odtažitý a přísný a skrývá nejedno tajemství. Ale i on má lidštější tvář, která postupně vyplouvá na povrch. Jejich vztah se vyvíjí od nuceného spojenectví a vzájemných předsudků v pochopení a nakonec i přátelství. V Trnité kletbě není žádná romantika, ale doufám, že v následujících dílech se jí přeci jen dočkáme.

V Trnité kletbě nechybí zajímavý svět částečně inspirovaný aztéckou historií a kulturou nebo nápaditý systém magie založený na přírodě a rostlinách. Anežka Kočová do děje zapracovala i vážná témata: například společenskou a rasovou nerovnost, nadřazenost bílé rasy a nesnášenlivost vůči komukoliv a čemukoliv, kdo se odlišuje, nebo kritiku kolonialismu a ničení původních národů a kultur.

Trnitá kletba je autorčinou prvotinou a je to trošku znát, protože některé věci jsou vysvětlené příliš doslovně, určitá témata podávaná zbytečně po lopatě a černobíle a objeví se i drobné nelogičnosti: jako když nezkušená holka z nějakého Zapadákova nachází stopu k bájné knihovně, i když se to celá staletí nikomu nepovedlo, když špinavou a smrdutou vězenkyni vedou ze žaláře na popraviště královskými zahradami a vnitřkem paláce nebo když ji bez přípravy vyšlou slídit na královský ples.

Navzdory menším výtkám si mě Trnitá kletba získala, takže ji můžu vřele doporučit. Já už se třesu na druhý díl s názvem Píseň mrtvých, který vyšel na přelomu května a června. A stejně jako Trnitá kletba má i Píseň mrtvých krásnou a působivou obálku. Anežka Kočová navíc na svém Instagramu prozradila, že má rozepsaný třetí díl s názvem Krvavý květ a nápad ještě na další dvě volně navazující knihy – a já jen říkám, sem s tím 😊

Anežka Kočová: Trnitá kletba (Květinové války 1), Fragment, 2023.