Violet společně se svými přáteli musí najít rodinu draka Andarny, tedy sedmý dračí druh, protože právě oni mohou být klíčem k tomu, jak porazit temné vládce. A pro Violet je to jediná šance, jak najít lék pro Xadena Riorsona, který jí zachránil život za cenu toho, že obětoval svou duši a stal se veninem.

Mezi Navarrou a Poromielem probíhají mírová jednání, která se ocitají ve slepé uličce, a jezdci na gryfech nejsou v Basgiathu vítaní. Violet a ostatní rebelové jsou považováni za dezertéry a netuší, jestli nebudou obviněni z vlastizrady. Veninové dál útočí a jedna z temných vládkyň jeví zájem přímo o Violet. A Xaden pomaličku ztrácí sám sebe…

Onyxová bouře je velmi čtivá a chytlavá. Violet s přáteli opustí na nějakou dobu Kontinent a vydají se prozkoumat nové země a kultury s cílem najít rodinu Andarny. Cestou se dozví nové informace o svém otci i sama o sobě nebo také o Xadenově minulosti či záhadných druhých signetech.

V Onyxové bouři nechybí spousta dobrodružství, akce, výzev, intrik a nebezpečí i nějaké to úmrtí. To vyvažuje humor, který obstarává hlavně Tairn dohadující se s pubertální Andarnou nebo Violetin kamarád Ridoc. V romantické fantasy nesmí chybět ani vztah ústředního páru nebo pár žhavých scén, ale tentokrát jich je poměrně málo (což mi vyhovuje). Violet a Xaden jsou v Onyxové bouři silný a stabilní pár a chovají se k sobě láskyplně, s respektem a podporují se. Jejich vztah ale prochází těžkou zkouškou, protože Xaden se pomalu mění ve venina. Violet je odhodlaná ho zachránit, i když okolnosti naznačují, že to není možné…

Větší prostor dostávají i vedlejší postavy: Aaric se pěkně vybarvil a stal se jedním z nejzajímavějších hrdinů, Cat se přestala chovat jako mrcha a tohle si nezasloužila, Ridoca s jeho smrtícím smyslem pro humor zbožňuju a kapitán Drake Cordella mu zdatně sekunduje. Oblíbila jsem si Miru, Brennena, Jesinii, Sawyera nebo Sloane a v Železném plameni překvapivě i Daina, takže doufám, že v dalších dílech budou hrát větší roli a dostanou i nějaké romantické (zá)pletky.

Prvních sto stran Onyxové bouře je trochu zmatečných, protože Rebecca Yarros se neobtěžovala shrnutím zásadních událostí v Železném plameni. Navíc pořád neumí napsat osobité a snadno zapamatovatelné vedlejší postavy, takže když na vás vychrlí hromadu jmen, z nichž některá jsou si navíc dost podobná, tak netušíte, o koho jde. Ocenila bych, kdyby vedlejší postavy nepopisovala jen tím, jakou mají délku a barvu vlasů, ale třeba přidala, odkud pochází, do jaké jednotky patří nebo s kým se (ne)přátelí. Navíc si nelámala hlavu ani s logikou, uvěřitelností nebo fyzikálními zákony, což se ale u fantasy o jezdcích na dracích dalo čekat.

Třetí díl měl být původně závěrečným, ale Rebecca Yarros se po celosvětovém úspěchu Čtvrtého křídla rozhodla z plánované trilogie udělat pentalogii. Takže na Onyxové bouři je znát, že se jedná o „výplňový díl“, protože z hlediska děje, zvratů, odhalení a odpovědí na otázky se toho vlastně moc nestane.

Přesto je za mě Onyxová bouře zatím nejlepším dílem z dosud tří vydaných, protože Xaden se nechová jako pitomec, jeho vztah s Violet nepřipomíná telenovelu a některé vedlejší postavy dostávají trošku větší prostor. Série Emypreum pro mě nikdy nebude srdcovka jako některé knihy od Sarah J. Maasové, ale s klidem ji můžu doporučit, protože přináší extrémně čtivý, atraktivní a dobře zpracovaný mix všeho, co mají čtenáři (nebo možná spíš čtenářky) v romantické fantasy rády. Akorát po tom konci bude čekání na čtvrtý díl, který i v originále vyjde bůhví kdy, naprosto nekonečné.

Rebecca Yarross: Onyxová bouře (Empyreum 3), Cooboo, duben 2025.

Za poskytnutí recenzního výtisku mnohokrát děkuji Albatros Media.