Gio Bauer, jednadvacetiletý pilot Formule 1, plní stránky bulváru svými excesy, románky a rivalitou s týmovým kolegou Lucem Farronem natolik, až mu hrozí vyhazov z týmu. Když na jedné párty potká studentku psychologie Maisie, dostane nápad: Maisie by mohla sehrát jeho přítelkyni a on by tak světu dokázal, že se napravil.

Maisie s tím bláznivým nápadem souhlasí. Kvůli otcově nemoci se jí zhoršil prospěch a hrozí, že bude muset opakovat ročník. Jenže esej přímo ze zákulisí Formule 1 by mohla její známky zachránit. Dokáže ale ustát, že musí o svém „vztahu“ lhát i svým nejbližším, pronásledování bulváru a toxicitu na sociálních sítích?

Maisie navíc prostředí Formule 1 připomíná její vlastní závodní kariéru ve sjezdové cyklistice, kterou před pár lety ukončila nehoda. Od té doby nedokáže na kolo nasednout a pomalu se na něj ani podívat, aniž by dostala panický záchvat.

Aby toho nebylo málo, Gio dokáže být okouzlující a laskavý, ale taky chladný, nezdvořilý, arogantní a vzteklý. Nenávidí svého rivala Luca Farrona, ale nedokáže Maisie vysvětlit proč, a stejně tak nesnáší, jak mu všichni předhazují jeho otce, několikanásobného mistra světa, a naznačují, že se do Formule 1 dostal jen kvůli protekci.

Jenni Fletcher píše čtivě a chytlavě, takže knihu slupnete za jeden nebo dva večery. Na plný plyn je postavené na zápletce s napravením image slavného a bohatého závodníka Formule 1 prostřednictvím předstíraného vztahu – jedná se sice o hrozné klišé, pro které mám ale slabost. Přináší slow burn romanci, i když mezi Maisie a Giem to od začátku jiskří. Kvůli věku hlavních hrdinů spadá Na plný plyn mezi new adult romance, ale erotických scén je tu naprosté minimum a nejsou popisné.

Jenni Fletcher do děje zakomponovala i vážnější témata, jako jsou nezpracovaná traumata, úzkosti a panické ataky, zranění při sportu, problematické vztahy s rodiči nebo toxicita na sociálních sítí a tlak bulvárního tisku.

Jenni Fletcher se snaží ukázat zdravé vztahy, ale oběma hrdinům je kolem dvaceti a jejich chování tomu odpovídá. Nezvládají komunikaci, takže mezi nima vznikají různá nedorozumění a třenice. Maisie i Gio se v tom plácají, protože předstíraný vztah se mění ve skutečnou přitažlivost a city, ale ani jeden si to nechce přiznat. Navíc Maisie do toho šla dost neuváženě a naivně, protože si vůbec neuvědomovala, jaký dopad to může mít na její život nebo jak toxičtí a nenávistní dokážou být lidé pod rouškou anonymity na internetu.

Poslední čtvrtina knihy byla až moc emocionální a vyhrocená a celá zápletka s Farronem se dala vyřešit lépe. Chápu, že Gio nemohl Maisie vysvětlit, proč ho tak nesnáší, ale v knize bylo hned několik zodpovědných dospělých, kteří mohli Maisie aspoň varovat. Taky mě iritovaly poznámky „chci to zkusit“ nebo „dejme tomu volný průběh a uvidíme“, protože to kluci říkají, ale žádná dívka se zdravě nastavenýma hranicema by na to neměla přistoupit. Stejně tak ono načasování sexu bylo dost podivné a v reálném životě bych nic podobného nedoporučovala.

Navzdory pár výtkám Na plný plyn přináší čtivou, oddechovou a příjemně nevinou romanci ozvláštněnou atraktivním prostředím Formule 1. Za mě je Na plný plyn ideální čtení (nejenom) na léto.

Jenni Fletcher: Na plný plyn, Cosmopolis, květen 2025.

Za poskytnutí recenzního výtisku mnohokrát děkuju nakladatelství Cosmopolis.