Flora Hendrixová zažila jeden z nejhorších dnů v životě: dostala výpověď a nachytala svého přítele Jonaha, jak si to rozdává s jejich sousedkou. O půl roku později se pomalu uzdravuje a hodlá si splnit velký sen: pracovat na grafickém románu. Pronajme si chatu v Jezerní oblasti a byt ve Wimbledonu pronajme. Jenže její plány se zhroutí… doslova. Flora nemá kde bydlet a její byt si na měsíc nepronajal nikdo jiný než tenisová hvězda Kieran O’Sullivan.

„Floro! Normálně bych řekla, že tomu nevěřím, ale viděla jsem sakra na internetu důkaz! Tohle je šílený, Kiera O’Sullivan! Jakej je?“ vyptává se dychtivě.

„Víš, jak si všichni myslí, že je to debil?“

„No?“

„Tak je to debil.“

„Aha. To by odpovídalo tomu vínu na hlavě.“

Na kurtu, str. 61 a 62

Kieran má špatnou pověst: je to výbušný hráč i člověk, co flámuje, pije, ženský střídá jako ponožky, řve na rozhodčí a nenávidí novináře. K Floře se zpočátku chová arogantně, povýšeně a nepřátelsky a jejich soužití není žádný med. Postupně se ale začnou poznávat, Flora zjistí, že pod tou nepřístupnou slupkou se skrývá mnohem složitější a citlivější muž, než by se na první pohled zdálo, a začne to mezi nimi jiskřit.

Je možný se tak rychle do někoho zamilovat? Nebo si jen něco namlouvám? Je tohle to, o čem lidi mluví, když dobře vědí, že by se měli držet zpátky, protože je nevyhnutelně čeká zlomené srdce, ale přitom absolutně nemají v úmyslu to udělat?

Na kurtu, str. 209

Katherine Reilly píše velmi čtivě a chytlavě, takže Na kurtu přelouskáte… no skoro bych řekla, že rychleji, než se odehraje finálový zápas ve Wimbledonu. Objevují se v něm oblíbená klišé od nenávisti k lásce, nucená blízkost a romance mezi obyčejnou ženou a slavným mužem, tentokrát profesionálním tenistou. Katherine Reilly ale zručně nakombinovala klasická klišé s nosnými myšlenkami a poměrně realistickým zobrazením emocí a vztahových peripetií.

Postava Flory se hezky vyvíjí, protože zpočátku se občas chová trochu přehnaně a někdy až maličko dětinsky, ale učí se sama za sebe postavit, plnit si svoje sny a nevyhýbá se ani náročným diskuzím nebo konfrontacím. Škoda, že stejný vývoj neprodělal také Kieran, který by si zasloužil kvalitního terapeuta.

Zacukají mu koutky. „To je už podruhý, cos mě nazvala primadonou, Flossie. Začínám se bát, že to poprvé nebyl vtip.“

„A viděl ses někdy? Odmítáš pít vodu z kohoutku!“

„Neodmítám. Jen… dávám přednost té balené.“

„Klasická výmluva primadony.“

Usměje se pro sebe. „A stejně, Neil tě má rád. Kdo by tě neměl rád?“

„Ehm, ty, když jsme se poprvé potkali,“ připomenu mu povýšenecky.

„Nic jsem proti tobě neměl.“ Zaváhá. „Tak fajn, možná trošku. Ale hlavně potom, cos mi vylila víno na hlavu. Ale přes to jsem se rychle přenesl a pak už jsi mě jen iritovala.“

„Ach, jak roztomilé. Teď už jsem mnohem klidnější.“

Na kurtu, str. 224 a 225

V Na kurtu nechybí humor, škádlení a jiskření ani erotické scény. Milostných scén není moc a Katherine Reilly dokazuje, že i v současnosti se dá napsat milostná scéna, která se obejde bez drsného sexu a trapných sprostých řečiček. Dala bych přednost tomu, kdyby víc komunikovali a poznávali se, než spolu začnou spát, ale i takhle to překvapivě funguje a působí poměrně věrohodně.

Katherine Reilly do příběhu zakomponovala také vážnější témata: pocity samoty, odmítnutí a nepřijetí, nefunkční vztahy s rodiči, trauma z minulosti nebo pronásledování bulvárem, novináři a fanoušky. Dobře vykreslila i Flořina bývalého přítele, který je typickým příkladem toxického manipulátora.

„Tenis? Ne. Ani ne. Ale mám ráda ping-pong.“

„Jo?“ Zdá se, že ho to zaujalo. „V ping-pongu jsem docela dobrej.“

Obrátím oči v sloup. „Neříkej.“

„Je to úplně jiná hra než tenis,“ brání se.

„M-hm. Jasně.“

„No je!“ trvá na svém.

„Kierane, přestaň tvrdit, že jsi talentovanej ve dvou sportech. Jsi talentovanej jenom v jednom a umíš ho hrát jak na velkým kurtu, tak na malým stole.“

Na kurtu, str. 121

Na kurtu se řadí mezi sportovní romance, ale důraz je kladen na společné bydlení a vztah hlavních hrdinů, takže o tenisu nebo jeho zákulisí se nic zvláštního nedozvíme. Hvězdičku strhávám hlavně za to závěrečné emocionální drama a za poslední stránku a půl epilogu, protože tohle klišé prostě nesnáším.

Vzdychnu, neochotně ho pustím a zavrtám se zpátky do polštářů. „Ten Wimbledon je tak otravnej. Pořád nám kazí zábavu.“

„To jo,“ dá mi za pravdu, nakloní se nade mě a opře se o lokty po stranách mojí hlavy, „ale zase jsme se díky němu poznali.“

Na kurtu, str. 212

Na kurtu bylo velmi milým překvapením, protože přináší čtivou, roztomilou a oddychovou romanci, která není hloupá a poměrně reálně zobrazuje emoce. Takže doufám, že v češtině vyjde i druhý, volně navazující díl s názvem Ride The Wave, v němž hrají hlavní roli Flořina nejlepší kamarádku, sportovní reportérka Iris, a jistý sexy surfař.

Katherine Reilly: Na kurtu, Cosmopolis, červen 2025.

Za poskytnutí recenzního výtisku mnohokrát děkuji nakladatelství Cosmopolis.