Michael a Gabriel nemají nic společného. Michael je bohatý, kapitán fotbalového družstva a král školy. Gabriel je tichý a nenápadný kluk, který se Michaelovi a jeho partě snaží za každou cenu vyhnout. Spojí je až klukovina s tragickými následky. Nastává čas na hledání odpuštění a vykoupení, ale i pomalé poznávání, které přeroste v přátelství a možná i v něco víc…

Eva a Klára Pospíšilovy píšou tak čtivě, že těch 529 stran zhltnete jako malinu. Klukovina vás pohltí a vy jen budete zběsile otáčet stránky. Je to příběh o šikaně, tragických následcích, nenávisti, ale i přátelství, odpuštění, vykoupení a lásce, která odporuje všemu a všem. Příběh stejně jako život neplyne předvídatelně, je to nahoru dolů (nebo v tomto případě spíš dolů a pak nahoru… a ve chvíli, kdy se to zlepší, zase dolů, prostě život). Eva a Klára Pospíšilovy skvěle vystihly Gabrielovy myšlenky a pocity. Autorky dokážou hezky vyvážit dramatická a emočně náročná témata a s hezkými okamžiky, navazováním přátelství nebo pomalu rodícími se city. Nechybí ani trocha humoru nebo gay erotické scény, i když těch je tu jako šafránu a jsou napsané velmi decentně.

Klukovina připomíná emocionální horskou dráhu. Eva a Klára Pospíšilovy dokážou ale heavy contemporary napsat s citem, tak abyste to s hrdiny prožívali, ale aby vás to zároveň úplně nevyšťavilo a nezničilo. Musím ocenit i kreativitu názvu: Klukovina. Michael si myslí, že to byla jen sranda, klukovina, ale zároveň v sobě název obsahuje slova kluk a vina, což tuhle knihu přesně vystihuje.

Eva a Klára Pospíšilovy slibovaly, že ze začátku budete Michaela opravdu nenávidět, a to potvrzuju. Napadlo mě, jestli Michael netrpí depresí nebo není sociopat, protože byl absolutně nezúčastněný a ignorantský, odpojený od emocí, smyslu pro morálku i světa. Jediné, co v něm dokázalo vyvolat aspoň nějaké pocity, byla jízda na milované motorce a šikanování Gabriela. Nechoval se ale hezky ani ke svým kamarádům, které bral spíš jako poskoky, neváhal je komandovat, využívat jako sluhy a popichovat je. Nakonec jsem usoudila, že je to jen rozmazlený zbohatlík, který může mít všechno, nic nemusí a za nic nenese odpovědnost, takže se tak příšerně nudí, až téměř přestal cítit, a hledá cokoliv, co ho aspoň trochu zaujme a pobaví. Jeho emoce a morálku probudí až pocit viny a touha získat odpuštění.

Klukovina ve mně vyvolala takovou emocionální bouři, až nevím, jestli pro mě fungovala ta romantická linka. Gabrielovi jsem přála štěstí, ale Michael z toho podle mě vyšel až moc lacino. Teprve ke konci, kdy všichni začnou komunikovat, emoce vyplouvají na povrch a pro žádná tajemství nebo nedorozumění konečně není místo, jsem dokázala Michaela víceméně omilostnit a ten vztah jim přát.

Pokud si potrpíte na silné příběhy, které ve vás vyvolají smršť emocí, ale zároveň vás úplně nezničí, tak Klukovinu vřele doporučuju. U mě vede Nocturno pro Erika, protože dávám přednost odlehčenějším příběhům a navíc jsem si Erika i Caspera oblíbila (a tady jsem s Michaelem měla většinu knihy opravdu problém), ale ani Klukovina mě nezklamala.

V roce 2026 vyjde u nakladatelství Host kniha s názvem Eli, kterou jsem zastihla ještě, když byla publikovaná na blogu, takže můžu prozradit, že se jedná o další heavy contemporary a emocionální nakládačku (a snad ještě větší než Klukovina).

Doporučuju se podívat na Eviny a Klářiny stránky szabi.cz, kde zdarma publikují řadu svých úžasných příběhů. Z těch nových doporučuju knihu Kluci jako my, což je rovněž heavy contemporary, ale v ní jsou náročná témata a emocionální části vyváženy humorem, kouzelnou atmosférou a určitou roztomilostí. Takže je to roztomilá heavy contemporary… ne, to by nešlo. Je to někdy heavy… a někdy kouzelné a roztomilé, a to já přesně ráda.

Eva a Klára Pospíšilovy: Klukovina, HOST, září 2025.

Za poskytnutí recenzního výtisku mnohokrát děkuji nakladatelství HOST.