Detektiv šéfinspektorka Erika Fosterová přijíždí na místo činu, kde najdou mrtvou ženu v téměř prázdném a dokonale vyčištěném bytě – až na jednu „drobnost“, stopy kokainu na stropě. Ty je dovedou k majiteli poštovních schránek Kieronu Bagshawovi, v němž Erika pozná Jeroma Goodmana, pašeráka drog, který zabil jejího manžela i několik kolegů při nepovedené razii před deseti lety. Až na to, že Jerome Goodman je už osm let mrtvý a nikdo, včetně Eričiných nadřízených, nechce, aby do toho šťourala.

Erika si je jistá, že Kieron Bagshaw a Jerome Goodman jsou jedna a tatáž osoba a je odhodlaná zjistit, co se přesně před deseti lety stalo. Jenže její nadřízená, superintendant Melanie Hudsonová, s níž dosud bez problémů vycházela, o vyšetřování nechce ani slyšet a donutí Eriku, aby si vybrala dovolenou. Erika hodlá pátrat na vlastní pěst, proto se svým partnerem Igorem odjíždí do Walesu, kde před osmi lety údajně zemřel při autonehodě Jerome Goodman. Vedení jejího týmu přebírá kolegyně a kamarádka Kate Mossová. Mossová společně s Petersonem, Eričiným bývalým přítelem, jí kryjí záda. A aby toho nebylo málo, tak Erice je dvaapadesát a bojí se, že neprojde fyzickými a psychickými testy a bude nucena odejít do předčasného důchodu.

Stíny minulosti jsou napsané přesně tak svižně, čtivě a chytlavě, jak od tvorby Roberta Bryndzy čekáte. Nechybí v nich záměna identit, pašování drog, náhled do deset let staré minulosti ani intriky a politikaření, takže případ se postupně pořádně zamotává. Robert Bryndza konečně využil postavu komandéra Paula Marshe, Eričina dlouholetého kolegy a známého. Sice ne tak, jak bych si přála, ale rozhodně smysluplně, protože by bylo škoda nechat tak rozporuplnou postavu jakou je Marsh ležet ladem.

Od začátku se Stíny minulosti nesou v temnější a beznadějné atmosféře, která pak předznamenává celý případ i Eričino chování. Jestli se Erika dala v předchozím díle Anděl smrti dohromady, tak tady je o dvacet kroků zpátky. Nevyléčené trauma ze smrti manžela (protože zatvrzele odmítá terapii) se jí vrací jako bumerang a Erika trpí nočními můrami a chová se nelogicky, zbrkle, hádá se a porušuje všemožná pravidla. Upřímně číst o hrdince, která samu sebe sabotuje a ničí si práci i vztahy, protože odmítá odbornou pomoc (přestože ji k tomu nabádají už i nadřízení), je frustrující.

Víc prostoru tentokrát Robert Bryndza věnoval Eričinu partnerovi Igorovi, ale pořád nevím, jestli mi ti dva k sobě sedí jako dlouhodobý pár. Nemůžu se zbavit pocitu, že Erika není schopná mít fungující vztah s někým, kdo není od policie a nežije prací tak jako ona.

Bohužel také celé rozzuzlení Stínů minulosti mě mátlo. Když byla jedna postava ve vězení, tak jak to že o ní neměli žádný záznam? A proč byla ve vězení za pojistný podvod, který spáchala proto, že neměla peníze – vždyť po pašování takového množství drog musela mít vyděláno na zbytek života a už dávno se mohla v klidu válet někde na pláži. A taky proč o ní mluvil zaměstnanec salonu jako o Danielle, když si dávno předtím změnila jméno a identitu?

Ačkoli to chvílema vypadalo, že si ve Stínech minulosti Robert Bryndza připravuje půdu pro konec série, tak nás očividně chtěl jen trochu vyděsit. Na svých stránkách totiž uvádí, že promýšlí zápletku desátého dílu s Erikou Fosterovou, má spoustu nápadů na další pokračování a chce tuto sérii psát tak dlouho, dokud o ni budou čtenáři mít zájem. A ten já rozhodně mám, jen doufám, že v dalších dílech začne Erika konečně chodit na terapii a její život a s tím i celá kniha se budou vyvíjet příjemnějším a pozitivnějším směrem.

Robert Brynzda: Stíny minulosti (Šéfinspektorka Erika Fosterová 9), Cosmpolis, září 2025.

Za poskytnutí recenzního výtisku mnohokrát děkuji nakladatelství Cosmopolis.