Julian se snaží, aby jeho život zase začal dávat smysl. Proto se vrátil k tomu, co miluje nejvíc – k tanci. Dostává příležitost stát se členem skupiny Thunderbeats, jenže po tom vzhledem ke své minulosti netouží. Nakonec se nechá přesvědčit, ale může se ostatním klukům otevřít a věřit jim? Aby toho nebylo málo, tak se zakouká do empatického a laskavého Sebastiana, jenže moc dobře ví, že zamilovat se do člena skupiny je cesta do pekla. Ale dá se tomu odolat, když jejich srdce bijí ve stejném rytmu?

„Vlastně jsem tě chtěl oslovit už včera, ale řekl jsem si, že nebudu jednat impulzivně…“

Ano, protože oslovit někoho hned následující ráno u skříněk vůbec není impulzivní.

„Chtěl jsem si to nejdřív promyslet,“ pokračoval. Jako první mě napadlo, jestli mě nehodlá přizvat do nějakého pochybného kultu. Jako další mě napadlo rande. V obou případech by odpověď byla ne, ale u toho kultu bych se aspoň nejdřív ujistil, jestli náhodou neuctívají kočky. Pak bych účast možná zvážil.

V rytmu srdce, str. 9 (e-book)

Alena Štraubová píše extrémně čtivě a chytlavě, takže jsem V rytmu srdce přečetla na jeden zátah a šla kvůli němu spát ve tři ráno. Hned po dočtení jsem měla chuť si ho přečíst znovu, což se mi až tak často nestává (i když u knížek od Al Štraubové se mi to stává pravidelně, takže by mě to nemělo překvapovat).

Když k nám ale vzhlédla a promluvila, bylo jasné, k čemu směřuje pozornost. „Kluci ve škole říkají i horší věci.“

„V první třídě!“

„Ale neboj, Sebíku, můj kluk tak nemluví.“

„Tvůj kluk???! Jak jako tvůj kluk? Odkdy máš kluka?“ Sebastian přiskočil k Šárce a přidřepl k ní, než vyjekl: „Jak to, že mi to říkáš až teď?“

„Chodíme spolu od středy.“

Se zájmem jsem se opřel o stěnu a nadzvednutým obočím pozoroval jejich interakci.

„K tomuhle bych si normálně vzal popcorn,“ zašeptal Benji.

„Nedivil bych se, kdyby tomu klukovi šel pohrozit,“ dodal Michal.

Hugo zavrtěl hlavou. „Sebastian? Ten by neublížil ani mouše. I když… jak jde o jeho ségru…“

„Jako že by šel vyhrožovat sedmiletýmu klukovi? To asi ne,“ ušklíbl jsem se, než jsem se zaposlouchal do rozhovoru Sebastiana a jeho malé sestry.

„Jak můžeš s někým chodit? Vždyť je ti sedm! Kdo to je?“

„Spolužák. Filip Adámek. Vyměňovali jsme si samolepky a on měl nějaké pokémony, co jsem chtěla, tak řekl, že je se mnou vymění, když s ním začnu chodit.“

„Já ti klidně koupím všechny samolepky pokémonů, co existujou! Klidně ti půjdu na ulici chytit Pikachua, když na to přijde!“

„Ale s tebou chodit nebudu, to by bylo fakt divný.“

V rytmus srdce, str. 52-53 (e-book)

V rytmu srdce nechybí taneční prostředí, slow burn gay romantika ani troška erotiky, i když ta je velmi decentní a nepopisná. Sebastian je empatický, podporující a laskavý a ostatní kluci z taneční skupiny – přátelský a vždy dobře naladěný Benji, starostlivý Hugo nebo občas trochu hádavý, ostrý a hlavně věčně hladový Michael – jsou taky sympaťáci. Sebastianova mladší sestřička se svojí typicky dětskou upřímností vnáší do příběhu humor, stejně tak jako přátelské špičkování mezi kluky, takže se u toho občas zasmějete nahlas.

Chtěl jsem jeho marný pokus o blond vlasy nějak vtipně okomentovat, jenže to druhé, čeho jsem si všiml, bylo, že pod rozhaleným kožichem, který měl na sobě, jsem viděl celý jeho hrudník. A břicho. A že ten pohled byl až moc žádoucí.

Teda vlastně nežádoucí.

Zavrtěl jsem hlavou a donutil se znovu vyhledat jeho oči. „To je… odvážněj kostým.“

„Vybrala mi ho ségra.“

„Prosím? Vždyť je jí sedm.“

„No to jo, ale miluje Barbie, i když z toho viděla jen nějaký videa, protože jsem řekl, že je na něj ještě moc malá. Každopádně se rozhodla, že prostě půjdu za Kena. Takže… no… I’m just Ken.“

Fakt hodně bych si přál, aby jeho sestra měla ráda třeba Shreka. Nebo Spongeboba. Ne, to vlastně ne, to by přišel jen v kalhotách a já bych si zrovna moc nepolepšil. No prostě cokoliv, na co by si mohl vyrobit kostým, aniž by se do půl těla odhalil. Cokoli, co by mě nenutilo na něj zírat a veškerou energii věnovat tomu, abych u toho neměl moc otevřenou pusu.

V rytmu srdce, str. 63 a 64 (e-book)

Stejně jako v předchozích knihách od Aleny Štraubové i V rytmu srdce najdeme ukázky zdravých vztahů a komunikace a podporujícího a respektujícího chování, což velmi oceňuju, protože v romantice (ať už gay nebo hetero) je toho jak šafránu.

V rytmu srdce nechybí ani vážná témata, jako jsou následky traumatu, šikany, manipulace a dlouhodobého snižování sebevědomí nebo problémy s jídlem. Alena Štraubová skvěle vystihla Julianovy pocity – úzkosti, stahování se do sebe, izolace, ztráta přátel, osamělost, nedůvěra k lidem, pocit, že všechno musí zvládnout sám nebo nutkavé negativní myšlenky. Zároveň ale dobře popsala i Julianovu snahu nechat si narůst hroší kůži a postavit se za sebe. Každý, kdo něco podobného zažil, se v tom najde, tak přesně a věrně to autorka zachytila.

„A cos vlastně dělal v létě za brigádu ty?“ zeptal jsem se zvědavě Sebastiana.

„No… plavčíka.“

No jistě. Samozřejmě.

Představa Sebastiana jenom v plavkách se mi do mozku vypálila rychleji, než jsem se vůbec pokusil ji zastavit.

„A přísahám, že za celý ty dva měsíce se mi nikdo neutopil,“ dodal, jako by si myslel, že zrovna to se mi honilo hlavou.

„Jo, jenom to tam pár holek zahrálo, aby je musel zachraňovat,“ podotkl Hugo.

„To rozhodně není pravda.“

„Ale je, říkal to i Leo. Viď?“ Hugo se obrátil na Lea, který k nim zrovna přicházel.

„Cože?“

„Jenom tady vyprávíme Julianovi o Sebastianově kariéře plavčíka.“

„Jo,“ zasmál se, „nejednou půlka bazénu zapomněla, jak se plave. Fakt bys nemohl dělat lektora plavání, Sebastiane.“

Sebastian se na ně sarkasticky ušklíbl a já přemýšlel, jak moc by bylo trapné, kdybych zahrál svalovou křeč, až zase bude na hlídce.

A dost, Juliane, přece by ses nesnížil k ničemu takovýmu!

V rytmu srdce, str. 80-81, ebook

Miluju knihy a filmy o tanci (nejspíš proto, že mám obě nohy levé a nulový cit pro rytmus) a taky miluju knihy od Aleny Štraubové, takže jsem očekávala, že V rytmu srdce bude přesně pro mě, a naštěstí jsem se nemýlila. V rytmu srdce není tak sluníčkové a vtipné jako Léto mezi řádky (koneckonců se neodehrává ve slunném Španělsku, ale v podzimní Praze,) protože se v něm objevuje víc vážných témat, ale pořád zůstává na té odlehčené straně.

„Ale víš, co je dobrý?“

„Hm?“

„Že tvoje sedmiletá ségra si našla kluka dřív než ty.“

Sebastian dramaticky odhodil kus pizzy a zaúpěl: „Vůbec mi to nepřipomínej! Včera jí koupil nějaký nesehnatelný samolepky a zeptal se, jestli si ho vezme. Myslel jsem, že mě odvezou. Kde vůbec bere peníze na nesehnatelný samolepky, sakra? Dealuje s plyšákama?“

V rytmu srdce, str. 183-184 (ebook)

V rytmu srdce mě pohladilo po duši, přimělo mě zapomenout, co všechno nepěkného se děje v mém životě a občas jsem se přistihla, jak se u toho spokojeně (a nejspíš přiblble) culím. Takže V rytmu srdce vřele doporučuji (stejně jako Léto mezi řádky nebo Lásky čas, který Al Štraubová napsala společně s Adélou Rosípalovou) a už se těším, s jakou knihou přijde příště.

P. S. Kde se dá takový Sebastian sehnat (ideálně ale trochu starší)?

P. S. S. Souhlasím s Michalem, že koriandr je hnus a s kluky, že malování očních linek zlo.

Alena Štraubová: V rytmu srdce, Fragment, říjen 2025.

Za poskytnutí recenzního výtisku mnohokrát děkuji Albatros Media.