1664, rok podstaty. Trojspolek se ocitá v krizi, protože zemřela matriarcha rodu Nightfootů, ovládajícího továrny se sevitem, cenou surovinou pohánějící skokové brány, a Jevenové pracující v továrnách se bouří. Navíc před rokem piráti napadli sídlo Nightfootů a teď se na trhu objevují ukradené věci – například paměťová mince, která by mohla zničit jak mocný rod Nightfootů, tak i celé Dominium.

O paměťovou minci jeví zájem slavný pirátský relatér Slunko a dopadnout se ho chytá krásná a krutá klerička Esek Nighfootová společně se svou bývalou novickou Čono. Čono má ale podezření, že Slunko by ve skutečnosti mohl(a) být Šestka…

Všechno totiž začalo před dvaceti lety, kdy v rodové škole, kde děti studují na kleriky, tajemníky nebo asasíny, Esek odmítla vzít nejlepšího žáka s číslem Šest do učení a zničila mu život. Ale všechno vlastně začalo už před desítkami let, kdy Lucos Alanye objevil poslední ložisko jevitu, a když zjistil, že ho nedokáže vytěžit, tak celý měsíc vybombardoval a spáchal na Jevenech genocidu. A Šestka pochází z jeho krve…

Bethany Jacobsová má vybroušený styl, což ještě podtrhnul skvělý český překlad Aleše Drobka. Hořící hvězdy přináší propracovaný, spletitý a mnohovrstevnatý příběh (nejenom) o pomstě. Hlavní dějová linka se odehrává v roce 1664, ale vracíme se do minulosti, takže je třeba u čtení dávat pozor, abyste si pospojovali jednotlivé detaily a postupně složili celou pestrou mozaiku.

Předností Hořících hvězd je jeden ze závěrečných zvratů, při kterém vám doslova padne brada – a poté budete muset zrevidovat všechno, co jste dosud přečetli a podívat se na to z nového úhlu pohledu. Zajímavým ozvláštněním příběhu je i queer normativní svět, kdy si lidé mohou volit a měnit gender dle libosti.

Hořící hvězdy jsou space-opera, a přestože postavy cestují po různých planetách a nechybí akce, honičky, přestřelky a nějaké to úmrtí, tak příběh působí spíš komorně. Bethany Jacobsová se soustředila především na studii postav a jejich vzájemných vztahů. Postavy jsou komplikované, nejednoznačné a všechny více či méně morálně šedé. Od kleričky Čono, která má svědomí a snaží se být dobrá, ale přesto se účastnila nebo přihlížela strašlivým věcem, až po krutou a bezcitnou Esek, která si sobecky jde za svými cíli a neštítí se doslova ničeho. Esek stojí uprostřed pavučiny složitých vztahů, které se pohybují mezi láskou a nenávistí, přátelstvím a odporem, a jsou zatížené intrikami, tajemstvími, morálními dilematy i traumaty.

Ze začátku mi Hořící hvězdy přišly trochu bez emocí a nedokázala jsem se do příběhu ponořit, ale pak se to zlomilo a zbytek už jsem doslova zhltla. Problém mi trošku dělalo si představit jednotlivé postavy, protože Bethany Jacobsová nepopisuje pohlaví, ale ve většině případů pracuje s tím, že postavy si mohou zvolit i měnit gender dle vlastního uvážení.

Hořící hvězdy jsou prvním dílem trilogie Dominium, ale konec mají do jisté míry uzavřený, respektive jedna z hlavních linek se uzavře a další se otevírají. Doporučuju všem, kteří chtějí spíš komorně působí space-operu, která se soustředí na studii morálně šedých postav a jejich vztahů, i těm, kdo si potrpí na nespolehlivého vypravěče a z toho plynoucí zvrat (protože ten je v Hořících hvězdách skutečně parádní!). A já jen doufám, že u nás vyjde i druhý (a samozřejmě ideálně i třetí) díl.

Bethany Jacobsová: Hořící hvězdy (Dominium 1), HOST, červenec 2025.

Za poskytnutí recenzního výtisku mnohokrát děkuji nakladatelství HOST.