Effy Sayerová chtěla studovat literaturu, jenže to ženy nesmějí. Dostala se proto na druhý nejlepší obor – architekturu. Když se objeví výzva, aby studenti navrhli přestavbu sídla Hiraeth, v němž žil a zemřel nejslavnější llyriský spisovatel Emrys Myrddin, autor Effyiny nejoblíbenější knihy Angharad, popadne příležitost za pačesy. Skutečně vyhraje a ocitá v zanedbaném a rozpadajícím se sídle, které se chystá pohltit moře, a dochází jí, že má před sebou nesplnitelný úkol, jaké zadával král kouzelných Angharad.

V sídle se setkává se studentem literatury Prestonem, který má za úkol katalogizovat Myrddinovu korespondenci, i s Myrddinovým tajnůstkářským synem Iatem. Effy navíc pronásleduje přízrak krále kouzelných, který vídá už od dětství – i když se ji matka, doktoři a okolí snaží přesvědčit, že je bláznivá.

Effy bere léky, bojuje s vidinami a všudypřítomných strachem, takže často jedná emocionálně, hádá se nebo vybuchne. Preston je naopak racionální a vědecky založený. Effy na něj žárlí, protože může studovat literaturu jen kvůli tomu, že je muž, a on se k ní chová povýšeně a blahosklonně, takže o hádky a konfrontace není ze začátku nouze. Postupně se ale ukazuje, že Preston dokáže být i ohleduplný a chápající, laskavý a něžný.

Ava Reid píše krásným, poetickým stylem, který ještě zdůraznil skvělý český překlad Jany Jašové. Autorka zručně buduje působivou, tajuplnou a místy až pochmurnou nebo svíravou atmosféru. V knize se opakuje motiv vody, kdy moře doráží na útesy a pohlcuje sídlo, Effy má pocit, že se jí nad hlavou přelévá voda a že se utopí a chce se jí neustále brečet.

V Tíze vody nechybí ani překvapení, zvraty nebo akademické bádání v dopisech a deníkových záznamech. Romantická linka je něžná, staromódní, decentní a odehrává se spíš mezi řádky. Vyvíjí se od neshod a hádek, přes spojenectví a přátelství až k citům. A i když by se to z anotace mohlo zdát, tak tu není milostný trojúhelník. A závěrečný zvrat a rozuzlení je… no, páni. Nakonec to všechno skutečně bylo o Angharad.

Tíha vody může být označována jako young adult, čtení pro dívky a romantika, ale stejně jako Angharad má netušenou hloubku a přesah. V jádru je to totiž příběh o mizogynii, nerovnoprávnosti, nespravedlnosti, útlaku a násilí na ženách. Jedním z motivů jsou i dohady ohledně autorství díla, kdy se Ava Reid lehce inspirovala Shakespearem, ale hlavně Francisem S. Fitzgeraldem a jeho ženou Zeldou. A pokud se ptáte, proč slavný autor bydlel v ruině nebo proč je literatura prestižnější obor než architektura, tak i na tyto otázky dostanete odpověď.

Na konci mi zůstalo pár dílků skládačky, které mi tak úplně nezapadly do sebe, ale třeba budou ještě vysvětlené v druhém díle. A taky jsem nedokázala určit, v jaké době se děj odehrává.

Tíha vody nepatří mezi klasickou young adult fantasy a podle mého ji docení hlavně starší čtenářky, protože Ava Reid napsala dojemný příběh, který má stejně jako moře hloubku a sílu.

Druhý a závěrečný díl s názvem Teorie snění vyjde v českém překladu už v únoru 2026. Sice netuším, proč je z toho dilogie, když je hlavní dějová linka v prvním díle vyřešená, ale samozřejmě si ho přečtu, protože způsob, jakým Ava Reid, píše, mi učaroval.

Ava Reid: Tíha vody (Tíha vody 1), Cooboo, duben 2025.

Za poskytnutí recenzního výtisku mnohokrát děkuji Albatros Media.