Tao cestuje ve svém voze mezi městy a vesnicemi, kde lidem věští drobné osudy za drobný peníz. Nikde se nezdrží déle, protože je Šinarka, a ne všichni lidé v Ešteře mají rádi cizáky, a navíc se její věštby vždycky plní. Ale pak se jí do cesty postaví spadlý strom a dvojice mužů, kteří naštěstí nejsou loupežníci: Mash a Silt pátrají po Mashově unesené dcerce.

Julie Leong se očividně inspirovala klasickou devadesátkovou fantasy, kdy různorodá skupina putuje splnit nesplnitelný úkol, ale pojala to po svém, s ironickým smyslem pro humor a možná až lehce na hraně parodie. Takže tu máme bývalého vojáka Mashe, skoro bývalého zloděje Silta, čarodějku, tedy pardon, věštkyni drobných osudů Tao, a k tomu poměrně netradičně začínající pekařku Kinu, které to pečení ale moc nejde, a taky jednoho žravého kocoura.

Věštkyně drobných osudů patří mezi cozy fantasy, což je žánr, který nepřekypuje dějem, akcí ani zvraty. Příběh plyne velmi pozvolna, nenásilně a je založený hlavně na pocitech, hledání přátelství a nové rodiny. Sice nakonec nechybí výprava s cílem ukrást poklad, hrozící válka nebo záchrana samotného království, ale všechno se odehrává jen tak mimochodem a je pojaté originálně a s ironickým vtipem a nadhledem.

Předností Věštkyně drobných osudů je chytrý humor. Julie Leong si vtipně a ironicky pohrává s různými klasickými klišé nejenom fantasy literatury a černobílého rozdělení stran a postav. Nechybí ani lehoulinký náznak romantiky, i když pouze mezi vedlejšími postavami.

Věštkyně drobných osudů je založena na trope founding family. Tao je nesmírně osamělá, věčně na cestách a na útěku před svou minulostí. Jako malá opustil rodnou Šinaru, už skoro neumí svůj jazyk, smrt otce zničila její vztah s matkou a otčím ji vždycky bral jen jako přítěž. Julie Leong tak do příběhu zakomponovala i vážné téma těžkého života přistěhovalců a zachytila zbytečné obavy, předsudky a nenávist společnosti vůči lidem jiné barvy pleti, řeči nebo náboženského vyznání.

A musím vyzdvihnout i nádhernou, barevnou obálku, která přiláká nejedno oko, a mně evokuje film Hvězdný prach.

Věštkyně drobných osudů je vcelku útlá knížka, má pouhých tři stra stran a poměrně velký font písma, takže je to jednohubka na jeden dva večery. Musíte na ni ale být správně naladění, protože nemá skoro žádný děj a zápletku. Výhodou je, že u čtení nemusíte moc přemýšlet, stačí se nechat konejšit laskavým příběhem, který připomíná, že důležité nejsou velké činy, ale lidi, které máme kolem sebe a které máme rádi.

Já četla Věštkyni drobných osudů před Vánoci, kdy už jsem letošního těžkého roku měla plné zuby a byla jsem šíleně unavená, takže mi ten lehký, vtipný a hřejivý styl sednul. Takže Věštkyni drobných osudů doporučuju všem extrémně unaveným, přetíženým a vystresovaným lidem.

Julie Leong: Věštkyně drobných osudů, HOST, listopad 2025.

Za poskytnutí recenzního výtisku mnohokrát děkuji nakladatelství HOST.