Bohyně Héra se rozhodne kout pikle a přimět Háda, aby vyjevil své úmysly, a tak domluví Persefoně stáž v Podsvětí.

Hádes se bráním svým citům k Persefoně, protože si uvědomuje, že je pro ni příliš starý, a má spoustu traumat. A navíc v Podsvětí s. r. o. pracuje jako Hádova asistentka nymfa Mintha, s níž chodil, a dokonce ji chtěl požádat o ruku, a ta na Persefonu žárlí.

Persefona se potýká s tím, co jí provedl Apollon. Ten na ni stále doráží, bagatelizuje její pocity a pokouší se s ní manipulovat. Persefona je mladá, naivní a nezkušená, takže v některých situacích se chová přímo úměrně těmto (ne)zkušenostem, ale taky je chytrá, velmi nadaná studentka i sportovkyně, má klidnou povahu a skrývá v sobě nenápadnou sílu. V okouzlující scéně, kdy s Hádem hraje šachy, předstírá, že je jen naivní, hezká hlavička, která vůbec netuší, co dělá, a pak Háda nemilosrdně rozdrtí.

Rachel Smythe vzala staré řecké mýty a pověsti a zasadila je do moderního světa. Olymp vypadá jako velkoměsto s mrakodrapy a bohové vymetají párty, pijí alkohol, jezdí autem, studují na univerzitě, chodí se psy k veterináři, mají mobily a sociální sítě a pronásleduje je bulvár. Rachel Smythe si originálně a chytře pohrála nejenom s mýtem o Hádovi a Persefoně, ale i ostatními bohy a bájnými postavami, které zasadila do současné doby, ale přitom jim ponechala jejich původní moc nebo úlohu. Takže tu máme Hebé, dceru Héry a Dia a číšnici olympských bohů, která své matce nosí k snídani gin tonik. Thésis, do které se Zeus v jedné báji zamiloval, je tady jeho sekretářkou, se kterou samozřejmě spí. Hekaté, průvodkyně duší po podsvětí, je děsivá, ale i vtipná a svou vizáží by podle mě perfektně zapadla do Adamsovy rodiny. Nebo je tu ukázáno, že i nymfa Mintha není jen mrcha, ale má svou motivaci. Rachel Smythe také dovedně zachytila nepříliš funkční manželství Héry a Dia, kteří se věčně hádají, on ji podvádí a Héra pije a kouří a jako matka je dost na baterky.

Drby z Olympu jsou nápadité, vtipné, ironické, svěží a feministické. Rachel Smythe do nich zakomponovala i vážná témata jakotrauma z dětství, machistické chování, manipulaci, sexuální nátlak a násilí nebo genderové stereotypy.

Oceňuju, že Rachel Smythe řeší drastický věkový rozdíl, s čímž si autorky romantasy nikdy nelámou hlavu. Persefoně je devatenáct a Hádovi něco přes dva tisíce let, takže je všem jasné, že se jedná o pořádný průšvih. Stejně jako v prvním svazku i tady autorka normalizuje terapii. Já jsem si zamilovala Hádovy psy a to, jak se Persefona skamarádila s děsivým strážcem podsvětí Kerberem.

Druhá kniha Drbů z Olympu mi přišla maličko slabší než ta první, a to z důvodu, že bych jednotlivé svazky potřebovala číst hned po sobě, abych snadno naskočila do děje a zorientovala se, kdo je kdo. Druhý svazek má navíc oproti prvnímu méně děje (ale zase víc romantiky). A opět mi dělaly problém tmavé panely, protože moje šeroslepé oči na nich nejsou schopné rozeznat detaily, ale to samozřejmě není vina komiksu.

Drby z Olympu vřele doporučuju, protože se jedná o jeden z nejlepších a nenápaditějších počinů, co jsem letos četla. Třetí svazek by měl v českém překladu vyjít v první polovině roku 2026 a já už se nemůžu dočkat.

Rachel Smythe: Drby z Olympu, svazek druhý, HOST, listopad 2025.

Za poskytnutí recenzního výtisku mnohokrát děkuji nakladatelství HOST.