Emily Wildová získala na univerzitě Cambridge definitivu a vydala svoji encyklopedii víl. To se nezamlouvá vedoucímu katedry Farrisovi Rosovi, který chce ji i profesora Wendella Bamblebyho vyhodit. Jenže Emily má před sebou nebezpečný úkol: nalézt dveře do Wendellova vílího království.

To znamená odcestovat do Rakouska, kde se před desetiletími ztratili vědci Danielle de Greyová a Bran Eichorn, najít nebezpečné fauny, uniknout nájemným zabijákům, které na Wendella posílá jeho macecha, a pak konečně objevit dveře do jeho království a ideálně se s jeho macechou vypořádat jednou provždy…

Nečekaně se k její a Wendellově výpravě přidává i její novopečená asistentka Ariadna a vedoucí katedry Rose. A aby toho nebylo málo, tak se Emily zjevuje záhadný muž se stužkami, který mluví v hádankách, a s Wendellem je něco špatně, protože jeho magie se chová nepředvídatelně a vysiluje ho.

V Mapě Jinozemí Emily Wildové nechybí akce, které je tu víc než v prvním díle, humor ani romantika. Emily je pořád netrpělivá a nemá ráda nezávaznou konverzaci, ale už není tak asociální, projevuje emoce, bojí se o své blízké a nestaví akademickou kariéru nebo bádání nad všechno ostatní. Wendell není namakaný vílí vládce a působí velmi lidsky – má své chyby a libůstky, polovinu času netuší, co vlastně dělá, je zranitelný a vlasy mu trčí do všech stran. Ve vztahu Emily a Wendella dojde ke značnému pokroku, což někomu může připadat až jako příliš velký skok, ale mně to vzhledem k tomu, jaká Emily je a jak uvažuje, dávalo smysl.

Příběh oživily i zábavné vedlejší postavy. Ariadna je Emiliiným opakem – je upovídaná, přátelská, ale někdy přehnaně nadšená, takže neposlouchá Emiliiny rady. Ta se o ni bojí, jenže jí to neumí dát najevo, takže Ariadna se cítí uvolněněji v přítomnosti Wendella, který není člověk, než ve společnosti vlastní tety. Líbila se mi i měnící se dynamika Emiliina vztahu s vedoucím katedry Rosem. Dřív k němu chovala úctu, ale zároveň se ho bála a byla v jeho přítomnosti zaražená, ale teď se mu dokázala postavit, oponovat mu a postupně se z nuceného spojenectví stávalo cosi jako přátelství.

Mapa Jinozemí Emily Wildové stojí právě na postavách, atmosféře a humoru, nikoliv na epickém ději a akci. Závěrečná výprava do Wendellova království a „boj“ s jeho macechou zabírá poměrně málo místa a působí spíš komorně, což ladí s originálním pojetím knihy, která se od běžných fantasy odlišuje.

Pokud chcete svěží, poetickou, okouzlující a hřejivou fantasy, tak série s Emily Wildovou je přesně pro vás. Mapa Jinozemí Emily Wildové (stejně jako první díl Encyklopedie víl Emily Wildové) je kombinací historického románu, akademického bádání, legend a pověstí. Heather Fawcettová píše mírně poeticky, ale velmi čtivě. Kniha je sice psaná formou deníkových záznamů, ale jelikož obsahují akci, humor, dialogy i romantiku, tak jako deníkové zápisky nepůsobí. To ještě zdůrazňuje vynikající český překlad Ivany Svobodové. A pochválit opět musím i krásnou obálku.

Já jsem v Mapě Jinozemí Emily Wildové ocenila vývoj postav i vztahu Emily a Wendella, humor a zábavné vedlejší postavy, takže za mě byla ještě lepší než (velmi povedený) první díl a zařadila se mezi nejlepší knihy, které jsem za rok 2025 přečetla. Třetí a závěrečný díl vyjde v českém překladu v roce 2026 a já už se nemůžu dočkat.

Heather Fawcettová: Mapa Jinozemí Emily Wildové (Emily Wildová 2), HOST, listopad 2025.

Za poskytnutí recenzního výtisku mnohokrát děkuji nakladatelství HOST.