Gabriel de León, legendární Černý lev a poslední ze stříbrosvatých, zachránil svatý grál a uzavřel nesnadné spojenectví s tajemnou upírkou Liathe, která tvrdí, že Dior má moc zachránit svět před upíry a vrátit slunce zpátky na oblohu. Problém je v tom, že netuší, jak to udělat. A tak se vydávají hlubokou zimou, pronásledovaní upíry a hrozbou smrti, najít upíra Jénoaha, který by jim mohl poskytnout potřebné informace.

Jay Kristoff má propracovaný a hutný styl, i když se někdy nechává příliš unášet tvůrčím procesem. Děj se vydává trošku nečekaným směrem a nechybí v něm zvraty a překvapení, které autor opravdu umí. Říše prokletých je ještě akčnější, drastičtější a temnější než první díl Říše upíra, takže je v ní mnohem víc násilí, krve a smrti a dokonce i sexu – jak homosexuálního, tak heterosexuálního, včetně trojky. Většinou je používán jako nástroj moci a jedná se o vynucený sex nebo sex pod nátlakem. Ale nechybí ani opravdové milostné scény, touha a city nebo ironický a černý humor. Říši prokletých opět doplňují krásné ilustrace, i když se přiznám, že ty v Říši upíra mi přišly konzistentnější a líbily se mi víc.

Říše prokletých má dva vypravěče – ke Gabrielovi se připojila jeho sestra Celene, s níž se nenávidí. Jay Kristoff ukazuje, jak dva lidé mohou mít odlišný pohled na stejnou situaci. Jejich vyprávění zavání nespolehlivým vypravěčem, protože je naznačováno, že jeden nebo druhý, nebo oba, mohou lhát, mít tajemství, vynechávat části příběhu nebo si vyznění upravovat tak, jak se jim hodí.

Jay Kristoff na scénu přivádí (staro)nové postavy, které ale nejsou jen do počtu, protože každá má svou roli a postupně se hezky vybarvují. Víc prostoru dostávají Aaron s Baptistem a autor je vůbec nešetří. Líbil se mi i vztah mezi Gabrielem a historikem Jeanem-Francoisem, který hraničí s flirtem a sváděním, ačkoliv je jasné, že jde jen o manipulaci.

Říše prokletých je typický prostřední díl, kde se všechno pokazí, než se věci zase zlepší (nebo pokazí definitivně). Sice se v něm pořád něco děje, ale příběh se příliš neposouvá. Jay Kristoff využívá Říši prokletých k představení (staro)nových postav a přípravě na závěrečnou partii, pro kterou potřebuje rozestavit figurky na šachovnici. Celenino vyprávění mě navíc bavilo míň než Gabrielovo, protože je suché a bez humoru. Největším problémem pro mě ale byla neuvěřitelnost akčních scén, kterých je v knize hodně a ke konci už mi přišly repetitivní a přestávaly mě bavit. Jay Kristoff se navíc nechal definitivně unést a neustále porušuje pravidla, která sám stanovil, takže vůbec nedávají smysl.

Takže i když mi Říše prokletých přišla slabší než první díl Říše upíra (o kterém tvrdím, že je Kristoffovou nejlepší knihou), tak je tu opravdu velký potenciál pro závěrečný díl. Říše prokletých navíc končí strašlivým cliffhangrem, takže dobrou zprávou je, že třetí díl Empire of Dawn vyšel v originále v listopadu 2025. A já jen doufám, že v českém překladu stihne vyjít ještě v roce 2026, protože už takhle bude čekání na závěrečné rozuzlení naprosté utrpení.

Jay Kristoff: Říše prokletých (Říše upíra 2), Cooboo, srpen 2025.

Za poskytnutí recenzního výtisku děkuji Albatros Media.