Astronomka Joan Goodwinová se přihlásí do výběrového řízení NASA, které chce poprvé do vesmíru vyslat ženy. Napodruhé se do programu dostane a začne podstupovat náročný výcvik na astronautku a let do vesmíru. Jenže mezitím si nachází nové přátele, zjišťuje, kdo vlastně je a po čem touží… a nakonec najde i to, co nehledala a nikdy si nemyslela, že bude mít, tedy lásku a rodinu.

Taylor Jenkins Reid uvádí, že Atmosféra je milostný příběh, a pokud ji tak budete brát – jako queer slow burn romanci z prostředí NASA, tak si ji neskutečně užijete. Příběh je vyprávěn retrospektivně, takže začíná tragickou nehodou v raketoplánu na sklonku roku 1984 a poté se vrací do minulosti a přibližuje jednotlivé postavy a jejich vzájemné vztahy.

Stejně jako autorčiny předchozí knihy (Sedm manželů Evelyn Hugo a Carrie Soto se vrací) jsem Atmosféru nechtěla odložit a zhltla jsem ji na dvakrát. Nechybí komplikované vztahy mezi postavami, ať už mezi členy programu astronautů, nebo mezi Joan a její mladší sestrou Barbarou. Najdeme tu také informace o NASA, hvězdách, času, vesmíru, Bohu a smyslu života – a některé myšlenky jsou moc hezké a hodné zapamatování nebo zapsání.

Atmosféra se odehrává v osmdesátých letech 20. století, takže Taylor Jenkins Reid do příběhu zakomponovala téma diskriminace žen, nutnost přizpůsobovat se mužským kolegům a trpět jejich hloupé vtípky a narážky nebo nutnost skrývat odlišnou sexuální orientaci, protože vám mohla zničit kariéru. V Atmosféře nechybí ani úmrtí, která opravdu zabolí, i když paradoxně ne ve chvíli, kdy se o nich dozvíme. A konec je emocionální smršť, kdy jsem měla slzy na krajíčku a srdce se mi lámalo na kousíčky – naštěstí mi ho autorka zase složila dohromady.

Zatímco Sedm manželů Evelyn Hugo i Carrie Soto se vrací napsala Taylor Jenkins Reid tak přesvědčivě, až jsem měla pocit, že se musí jednat o skutečné postavy, tak u Atmosféry jsem to tak necítila. To byl asi její jediný nedostatek. Ale vinu za to může nést i překlad, protože zatímco Evelyn Hugo i Carrie Soto mi přišly velmi dobře napsané, tady styl působil poměrně jednoduše (a přechozí tituly měly jiné překladatelky než Atmosféra).

Atmosféra mě opravdu bavila a nemohla jsem se od ní odtrhnout, jen vím, že to Taylor Jenkins Reid umí ještě o trošku líp. I tak ji vřele doporučuju, protože jako milostný příběh odehrávající se v prostředí NASA v osmdesátých letech minulého století bezvadně funguje.

Taylor Jenkins Reid: Atmosféra, Metafora, listopad 2025.

Za poskytnutí recenzního výtisku děkuji nakladatelství Metafora.