Proroctví je inspirováno řeckými legendami oblečenými do moderního kabátku. Hrdinové Helen a Lucas jsou novodobou obdobou Heleny a Parise z příběhu o Trójské válce a stejně tak je i jejich láska zakázaná a nebezpečná.

Skoro sedmnáctiletá Helen od malička věděla, že je jiná než ostatní. Byla vyšší, štíhlejší, rychlejší a silnější. Plachá Helen trpící panickými záchvaty vnímá tyto odlišnosti jako defekty, které k ní přitahují nežádoucí pozornost, a samu sebe považuje za zrůdu. Oporou jí zůstává její táta, s nímž skvěle vychází, Kate, do jejíhož obchodu chodí na brigádu, a nejlepší kamarádka Claire, která vidí Helen takovou, jaká je, jako výjimečnou dívku, ale nedaří se jí Helen přesvědčit, aby se vnímala stejně.

Na malý ostrov Nantucket se přestěhuje velká a bohatá rodina Délosových, kterou tvoří dva bratři, manželka jednoho z nich a pět dětí zhruba v Helenině věku. Nesmělá Helen k této rodině okamžitě a nevysvětlitelně pocítí silnou nenávist vedoucí až k rvačce s jedním z nich, s Lucasem. Situace se stále zhoršuje, protože Helen se zdají podivné sny, vypadá to, že začíná trpět náměsíčností, a i když bdí, vidí tři zakrslé postavy, které úpí a žádají si krev. Krev Délosových.

Helen není žádná kick-ass hrdinka, během příběhu musí dospět a uvědomit, že to, co vnímala jako své zápory a téměř jako prokletí, jsou vlastně její přednosti a zdroj síly. Lucas začátku působí jako typický nafoukaný bohatý hezounek, ale jak se situace vyvíjí, změní se i jeho chování k lepšímu. V příběhu se objevuje i řada vedlejších postav, koneckonců rodina Délosových je opravdu rozrostlá, některé z nich mají větší prostor, takže se s nimi můžeme lépe seznámit, o jiných se snad více dozvíme v dalších dílech.

Příběh je psán ve třetí osobě a vyprávěn z pohledu Helen, ale objeví se i pár částí z pohledu Lucase. Začátek plyne spíše pozvolna, teprve po sté stránce se dozvíme, o co v příběhu jde, ačkoliv vnímavější čtenáři si to podle jmen mohou domyslet už dříve. Vadou je, že se v úvodu objeví hned několik prvků jako by okopírovaných ze slavné a často zatracované ságy Stmívání. Autorce se také nepodařilo vyhnout otravným klišé young adult literatury: zakázaná láska, umělé budování napětí pomocí zatajování informací před čtenáři i hrdiny, občasné nelogické chování postav…

Josephine Angelini ale komerční a neoriginální nápad poctivě zpracovala, díky čemuž je kniha opravdu velmi čtivá a svižná. Děj rychle ubíhá, objevují se nová překvapení a odhalení a čtenář se dočká i překvapivých zvratů. Vyskytne se zde také pár patetických a klišoidních scén mezi Lucasem a Helen, které se týkají jejich vzájemných a zakázaných citů, naštěstí jich ale není moc.

 Někoho by mohlo nemile překvapit, že se děj knihy odehrává na malém ostrově ve státě Massachusetts, nikoliv na jednom z řeckých ostrovů, jak by příběh a jména převzatá z řeckých bájí mohla napovídat.

Proroctví je prvním díle trilogie Starcrossed a má natolik otevřený konec, že se ani o zakončení knihy nedá mluvit. Autorka příběh usekla tak, jako by hned za ním měla následovat další kapitola. Trilogie Starcrossed tvoří jeden celek a čtenáři ji dokážou plně ocenit až ve chvíli, kdy si ji budou moci přečíst celou a ideálně na jeden zátah.

Proroctví obsahuje stejně tolik kladů jako záporů. S knihou jsem však navzdory nedokonalostem strávila pár příjemných chvílí a těším se na druhý díl, který by měl českém překladu vyjít ještě letos.

Recenze byla poprvé publikována na blogu Děti noci.