Čarodějky z East Endu jsou románem pro ženy okořeněným nadpřirozenem 

Malé město North Hampton stojí mimo čas a prostor. A právě v něm žije rodina Beauchampových – matka Joana s dcerami Ingrid a Freyou. Nejde jen o rodinu z malého města, ale o mocné čarodějky, kterým bylo kdysi zakázáno používat svou magickou moc. Všechny na to přistoupily a staletí žily jako obyčejné ženy, ale žádná se s tím nesmířila…

Každá se s tím vyrovnává jinak. Joana se věnuje domácnosti, kde stále mění barvy zdí, vaří a zahradničí. Ingrid miluje svou práci v knihovně. A Freya pracuje jako barmanka a užívá si bohatého milostného života. Ale jednou se rozhodnou navzdory zákazu zase používat magii a pomáhat tak lidem v městečku. A to právě v čas, protože v North Hamptonu se začne jako nákaza šířit temná magie…

Aby toho nebylo málo, připletou se ke všem záhadám ještě trable s láskou. Ingrid si není jistá ohledně svých citů k sympatickému policajtovi Mattovi, ale proč tedy žárlí, když začne chodit s její kolegyní z knihovny? Freya je zasnoubena s pohledným a bohatým Branem Gardinerem, ale něco ji neovladatelně přitahuje k jeho mladšímu bratrovi Killianovi.

Čarodějky z East Endu jsou paranormální romancí, kde by mělo nadpřirozeno a mezilidské vztahy hrát stejně důležitou roli. A to se vlastně Melisse de la Cruz vcelku podařilo, ale naneštěstí to dohromady moc nefunguje. Nadpřirozená linka s městečkem zahaleným mlhou, nevysvětlitelnými úkazy a pomalu se šířící temnotou měla slušný potenciál, který autorka ale vůbec nevyžila. Místo budování atmosféry nebo zápletky, se víc soustředí na mezilidské – a hlavně milostné vztahy – které ovšem také nejsou zrovna propracované a uvěřitelné.

Kniha je vyprávěna z pohledu všech tří hrdinek – Joany, Ingrid a Freyi – které se po kapitolách střídají. Joana jako žena, která vypadá zhruba na šedesát je pro čtenářky nejméně atraktivní, takže její kapitoly jsou nejkratší. Ingrid a Freye autorka věnovala větší prostor, bohužel ale nikoliv hloubku charakteru.

Celá ta milostná linka je klasickou červenou knihovnou – a to ještě dost podprůměrnou. Melissa de la Cruz se snažila napsat osobité a silné hrdinky, ale přitom napsala ploché postavy složené ze samých klišé. Ingrid je stará panna (pevně jsem doufala, že je to jen obrat a nikoliv skutečnost), které nosí šedivou barvu, vlasy do drdolu, pracuje jako knihovnice a ještě nikdy se nezamilovala. Freya je zase ta mladší sestra, které je krásnější, přitažlivější, společenštější – a může mít každého muže či ženu, na které si ukáže – což taky obvykle má… Ze všech tří hrdinek mi byla Freya zdaleka nejsympatičtější, ale přesto jsem si ji nedokázala oblíbit. Nejspíš má být klasickou moderní hrdinkou, která si po mužském způsobu užívá sexu – tedy, že si neláme hlavu s láskou nebo nějakou případnou nevěrou. Vždyť ona přeci není na monogamní vztah stavěná. Jenže když se nevěry dopustíte s mladším bratrem svého snoubence a to ještě přímo na zásnubním večírku… tak mě napadá pouze jedno slovo, jakým bych Freyu označila. A rozhodně není slušné.

Čarodějky z East Endu jsou zaměřené na trojici hlavních hrdinech a přestože se jejich život do značné míry (jak už to tak bývá) točí kolem můžu, tak ti zde hrají druhé (možná spíš třetí) housle. Matt je typický slušňák, sympatický, rovný polda, ale objevuje se pouze sporadicky. Brana, která jako jediný měl potenciál trochu komplikovanějšího charakteru, autorka rovnou poslala na dlouhou služební cestu, aby dala prostor romanci mezi Freyou a Killianem. Navzdory tomu se zde ale Killian objevuje taky dost zřídkavě, což je škoda, protože je to klasický románový představitel okouzlujícího bad boye, které nakonec není tak špatný, takže je velmi snadné si ho oblíbit.

Abych si pořád jen nestěžovala, tak musím přiznat, že Melissa de la Cruz poměrně dobře píše; ze stylistického hlediska je kniha plynulá a nezadrhává se. Problémem už je obsah, charaktery postav a celá to tajemství, jehož část dokáže čtenář snadno uhodnout. Další část už ne, což je opět nutné vyzdvihnout; v závěru autorka přijde s překvapením, které je skutečně překvapivé, protože se ukáže, že ženy Beauchampovy nejsou tím, za koho jsme je celou doby měly. Celá zápletka se navíc pěkně propojí se severskou mytologií, což jsem vůbec nečekala. Škoda jen, že takových momentů nebylo v knize víc. O hodně víc.

Překvapilo mě, že jsem Čarodějky z East Endu našla zařazené do young adultliteratury. Tam je nejspíš založil nějaký redaktor, který knihu nečetl – a vyšel z toho, že autorčina předchozí série Modrá krev byla orientovávána na teenagery.Čarodějky ze East Endu jsou ale čtením pro ženy, protože všechny hrdinky jsou dospělé. To neznamená, že po nich nemůžou sáhnout i mladší ročníky. Čarodějky z East Endu si mohou přečíst všechny ženy či dívky, co si chtějí odpočinout u nenáročné červené knihovny a nevadí jim ta nadpřirozená linka. Pokud ale hledáte nějakou originální urban fantasy s propracovanými charaktery, tak se Čarodějkám z East Endu obloukem vyhněte. Ušetříte si tak chvíli času.

Hodnocení: 41%

Zanechat odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

Logo WordPress.com

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s