Theodor Finch a Violet Markeyová neměli nic společného do dne, kdy se oba ocitli na římse školní zvonice s nejasným úmyslem, že skočí dolů a všechno tím skončí. Finche a Violet poté znovu svede dohromady školní projekt, v jehož rámci musí poznat významná místa ve státě Indiana. Začínají své putování, během kterého poznají a najdou mnohem víc, než by si dokázali představit.

Theodor Finch očividně trpí duševní chorobou a obsesivně se zaobírá tématem smrti a hlavně sebevraždy. Přitom ale nikdo jeho psychickým problémům nevěnuje pozornost a ani on sám si nepřipouští, že by mohl být nemocný. Duševní nemoc chápe jako stigma. Nijak to neulehčuje ani jeho dysfunkční rodina. Matka se užírá samotou a přehlíží všechny jeho problémy, otec, co trpí nezvladatelnými výbuchy hněvu a násilí, od nich utekl a založil si vlastní rodinu a ani se svými sestrami nemá zrovna blízký a bezproblémový vztah.

Violet Markeyová ještě v loňském roce patřila mezi oblíbené holky se spoustou přátel, působila jako roztleskávačka, chodila s pohledným kapitánem sportovního družstva a se svou starší sestrou provozovala úspěšný blog. Všechno se ale změnilo po tragické smrti její sestry Eleanor při automobilové nehodě. Violet netuší, jak dál žít, sekla s psaním, cítí se provinile za chvíle, kdy se směje nebo se cítí šťastná, odmítá nastoupit do auta a na většinu věcí reaguje tak, „že ještě není připravená“.

Violet a Finch patří mezi propracované a složité charaktery. Přesto bude asi pro většinu čtenářů těžké si k nim najít cestu a to obzvláště v případě Finche. Vedlejší postavy jsou v příběhu upozaděny. Občas se v něm mihnout Finchovi přátelé Brenda a Charlie, Violetin bývalý kluk Ryan, rodiče nebo učitelé na střední škole. Všichni tu ale hrají druhé housle a čtenář nemá šanci se s nimi pořádně seznámit.

Jennifer Niven si pro knihu zvolila trošku zvláštní styl psaní, kterým podtrhla myšlenkové pochody a emoce obou hlavních hrdinů. Všechny malé zázraky nemají jednoznačnou hlavní dějovou linku. Příběh plyne pozvolna a vlastně se toho v něm moc neděje. Přesto nechybí určité napětí, kdy čtenář očekává, co se stane dál. Kdy nastane ten den a Finch se rozhodne zemřít? Nebo nenastane vůbec?

Důležitou roli zde hraje i romantická zápletka, která ale nepůsobí nijak klišoidně. Vztah mezi Finchem a Violet se vyvíjí postupně a nenásilně, takže v závěru působí poměrně uvěřitelně a nechybí mu určité kouzlo.

Jennifer Niven si vybrala složité a kontroverzní téma: sebevraždu. Ukazuje, jak fatální následky může mít nediagnostikovaná a neléčená duševní choroba. Nebo to, jak moc záleží na rodině a blízkých, aby nemocnému člověku pomohli, místo toho, aby ho ignorovali, nebo ho považovali za potížistu. A že v neposlední řadě je potřeba, aby si člověk trpící duševní poruchou sám uvědomil, že má problémy a začal se léčit. S náročným tématem se poctivě vypořádala a knihu napsala citlivě a bez předsudků. Poněkud nečekaným vývojem příběhu jí dodala na síle a naléhavosti, takže je skoro nemožné, aby konec čtenáře nezasáhl.

Všechny malé zázraky přinesly uvěřitelný, napínavý i dojemný příběh, který řadu čtenářů chytne za srdce. Na druhou stranu kvůli poměrně depresivní atmosféře a zvláštnímu stylu psaní pravděpodobně nesednou každému. Knihu lze doporučit čtenářům, kteří dávají přednost reálným a melancholickým příběhům o dospívajících hrdinech, co v sobě skrývají určité poselství.

Za poskytnutí ARC výtisku k recenzi děkuji  nakladatelství YOLI.