Vysoko v horách leží vesnice, jejíž obyvatelé už po generace trpí hluchotou. Teď navíc přicházejí i o zrak. Na život v tichu jsou zvyklí, ale žít v tichu i v temnotě nelze. Jejich jedinou nadějí zůstává Fej, která si jednoho dne uvědomí, že vnímá cosi cizího… zvuk.

Izolovanou vesnici se světem dole spojuje pouze lano. Po něm posílají vesničané vytěžené drahé kovy a z města jim za to přicházejí dodávky potravin. Jenže těžba kovů klesá, protože stále více horníků postihla ztráta zraku. A méně vytěžených kovů znamená méně potravin. Zdá se, že tichá vesnice je odsouzena k záhubě.

Ve vesnici existuje systém kast rozdělený na umělce, zásobovače a horníky. Horníci se nacházejí na spodní příčce žebříčku, vykonávají těžkou práci v dolech, ale přitom dostávají nejméně jídla. Nejváženější jsou umělci, protože každý den podrobně zaznamenávají události ve vesnici jako poselství a informace pro budoucí generace.

Fej patří mezi nejtalentovanější umělce, což jí přináší do určité míry prestižní postavení. Na růžích ale ustláno nemá. Rodiče jí zemřeli, když byla ještě malá, a momentálně se bojí i o svou sestru, která začíná ztrácet zrak. Hrozí, že bude muset opustit svou pozici umělkyně a klesne až na samé dno společenského žebříčku. Fej je odhodlaná tomu zabránit, ale proti hluboce zakořeněným pravidlům a zvykům zůstává bezmocná. Navíc začíná vnímat podivné vjemy a dojde jí, že se jí vrátil sluch.

Fe se nakonec rozhodne k odvážnému kroku a společně se svým přítelem z dětství, horníkem Li Wejem, se vydají na nebezpečný sestup z hory s cílem nalézt správce lana a zajistit pro svou vesnici více potravin. Jenže vzápětí zjistí, že žili ve lži a že všechno je mnohem složitější, než si mysleli…

Neslyšno přináší v základě to, na co jsme u knih od Richelle Mead zvyklí. Propracovaný a neotřelý příběh, čtivý styl, silnou hlavní hrdinku, trochu akce, pár překvapivých odhalení a nechybí ani slušná porce romantiky. Navíc se Richelle Mead inspirovala čínskou kulturou a mytologií, což ve fantasy žánru není až tak obvyklé. To Neslyšnu dodává na originalitě a zajímavosti. Přesto to nedopadlo, až tak dobře, jako u autorčiných dalších knih.

Největším problém Neslyšna je jeho délka. Má pouhých 240 stran, do kterých se autorka pokusila nacpat plnohodnotný a propracovaný příběh, který by klidně vystačil na trilogii. Neposkytla sama sobě prostor pro pořádné vykreslení zajímavého a komplikovaného světa, pro podrobnější charakteristiku postav ani pro vývoj vztahů mezi hlavními hrdiny. Děj působí zkratkovitě a to akční finále zase vyznívá dost naivně a nevěrohodně. Navíc kvůli popisnému stylu vyprávění Neslyšnu chybí pořádný spád a napětí, prostě to, co vás pohltí od první stránky a pustí až s poslední.

Pořád je to ale Richelle Mead, takže se to čte prakticky samo. Neslyšno proto zůstává jednohubkou, kterou zhltnete, ani nebude vědět jak, ale nezanechá ve vás žádný hlubší dojem, protože působí tak trochu nemastně neslaně. Ani tomu exotickému koření v podobě čínského folkloru a magie se ho nepodařilo pořádně dochutit, protože se ho do pouhých 240 stran dostala jen špetka. Škoda, protože potenciál by Neslyšno skutečně mělo, ale bohužel ho využilo jen z části.

Za poskytnutí recenzního výtisku děkuji e-shopu Arara.cz.