Sedmnáctileté Gretchen Müllerové říkají mučedníkova dcera. Její otec totiž při Pivním puči zachránil život Adolfu Hitlerovi a sám přitom zemřel.

Gretchen vyrostla ve vnitřním kruhu národně socialistické strany (NSDAP). Adolfu Hitlerovi říká strýček Dolf. Navštěvuje ho v jeho bytě nebo se od něj nechá zvát do kavárny. Přestože nad nimi Hitler drží ochrannou ruku, nemají zrovna snadný život. Gretchen s matkou v penzionu, který provozují, a zrovna neoplývají penězi. Gretchenin starší bratr Reinhard bezvýhradně věří myšlenkám národního socialismu, nenávidí Židy, vyžívá se v pouličních bitkách a samotnou Gretchen trápí nejrůznějšími nenápadnými, ale zákeřným způsoby, jimiž ji trestá za skutečná i domnělá provinění. Matka Reinharda chrání, a tak se její už tak nesnadný vztah s Gretchen postupně hroutí.

Gretchen chce dostudovat střední školu, nastoupit na univerzitu a splnit si sen stát se lékařkou. Místo toho se ale musí studia vzdát a nastoupit do práce. A do toho všeho ji vyhledá mladý reportér z protihitlerovského deníku Münchener Post Daniel Cohen, který tvrdí, že její otec byl ve skutečnosti zavražděn a že celá ta legenda o záchraně Hitlerova života a mučednictví je pouhá lež. Gretchen mu zprvu nevěří. Vždyť strýček Dolf pořád tvrdí, že Židé jsou prolhaní a manipulativní… Jenže se objevují důkazy, které potvrzují Danielovu teorii a Gretchen se rozhodne dozvědět za každou cenu pravdu. I když to znamená, že musí přehodnotit všechno, co jí strýček Dolf i nacionální socialisté vštěpovali do hlavy, a spojit své síly se Židem…

Anne Blankman si zvolila atraktivní téma Hitlerova nástupu k moci na počátku 30. let 20. stolení v Mnichově. To není až tak často literárně zpracované jako téma 2. světové války, takže palec nahoru. Na pozadí neklidné doby vytvořila detektivní i romantický příběh. Detektivní linka patří mezi ty slabší, protože si lze snadno domyslet, kdo mohl na smrt Gretchenina otce. Romantická linka se sice zakládá na obvyklém klišé lidí z opačných stran barikády, v tomhle případě dívky, co vyrostla uprostřed národní socialistické strany, a Žida. Jejich vztah ale nepůsobí nijak nepřirozeně, vyvíjí se pěkně postupně a pomalu, což jsem ocenila.

Anne Blankman pěkně vykreslila prostředí a atmosféru. Navíc píše velmi čtivě, lehce a chytlavě. Vězeň noci a mlhy se díky tomu čte skoro sám. Já ho přelouskala během jediného dne. Líbilo se mi, jak autorka do příběhu zakomponovala skutečné historické postavy, jako jsou Adolf Hitler, Geli Raubalová nebo Eva Braunová. Je patrné, že nevařila z vody a prostudovala si odborné prameny, aby dokázala zachytit danou dobu a osobnosti.

Co mě naopak nenadchlo, byla zběsilá akce. Málokteré autorka ji umí dobře popsat a já navíc hrdinům divoké útěky a skoky z vlaku prostě nevěřím. Největším problémem knihy ale zůstává přerod Gretchen ze zlaté dívky národních socialistů k odpůrkyni Hitlera. Gretchen tuhle změnu prodělala velmi rychle a snadno, což nepůsobí ani trochu věrohodně. Navíc posléze dospěla k názorům, které jsou spíš současné než soudobé. Tohle je častý problém beletrie, která se zakládá na historii. Autoři mají tendenci vkládat hlavním hrdinům do hlavy i do úst myšlenky, které odpovídají době, kdy byla kniha napsána, a ne době, kdy se příběh odehrává. Anne Blankman se to snažila nějak vybalancovat, ale nakonec k tomu sklouzla i ona.

Vězeň noci a mlhy je i přes vážné ústřední téma převážně oddechovkou se slušnou porcí detektivky a romantiky. Má sice nějaké ty mouchy, ale aspoň zase přináší tematicky trochu odlišný příběh. Teenagerům tak umožňuje seznámit se velmi čtivou a nenáročnou formou s obdobím, o kterém se ve škole neučí zdaleka tolik jako o samotné 2. světové válce.