Emina kamarádka Naďa se ztratila. Následně je v náhonu nalezeno tělo mladé ženy – jenže to není Naďa, ale Pavla Míková. A po Nadě pořád ani stopa. Svému příteli pošle zprávu, že se vrátila k mamince do Srbska, ale Ema ví, že Naďa svou matku nesnášela. Policie s tím nic nedělá, a tak se Ema pouští do pátrání na vlastní pěst. Ještě v oblasti Brd se pohybuje vrah… anebo se snad vodníkovi zachtělo nové dušičky?

Tereza Bartošová se volně inspirovala baladou Vodník od Karla Jaromíra Erbena. Nejedná se však o fantasy, ale o čistokrevnou českou detektivku. Nechybí v ní procedurální linka s policisty Honzou a Tomášem, kteří vyšetřují vraždu Pavly Míkové, stejně jako Emino amatérské pátrání po tom, co se stalo s její pohřešovanou kamarádkou Naďou.

Vodník je čtivý, chytlavý a stránky vám doslova ubíhají pod rukama. Nechybí spletité vyšetřování, napětí, atmosférické popisy přírody, věrohodné zachycení života na českém maloměstě a špetka romantiky. Ema s Honzou spolu totiž chodili, a přestože se nedávno rozešli, tak to vypadá, že k sobě pořád něco cítí. Tereza Bartošová děj zasadila do oblasti Brd, konkrétně do Příbrami a okolních vesniček. Prostředí očividně důvěrně zná, takže působí autenticky, a zdařile buduje atmosféru a nechybí ani lehce poetické popisy české přírody. Obyčejný život na maloměstě zachycuje věrohodně, bez velkých příkras i bez snahy působit světově nebo se přizpůsobovat zahraničním detektivkám. Autorka si jde vlastní cestou a výsledek je zdařilý a sympatický.

Ve Vodníkovi se vyskytuje řada postav a není úplně jasné, kdo je hlavní hrdina. Ocenila bych jednoho nebo dva ústřední protagonisty, protože takhle jsou povahy všech hrdinů i jejich životy spíš načrtnuté. Také by tu mohlo být o trošku víc romantiky, protože Emin a Honzův vztah neprochází žádným vývojem a ke konci je najednou zdánlivě vyřešený, ale přitom stále nejasný. Tohle jsou ale spíš mé osobní preference, takže největší problémem zůstává poněkud překotný a useknutý konec, který by si zasloužil o pár stránek navíc a pořádné vysvětlení.

Ještě se musím přiznat, že na základě názvu Vodník a melancholické zamlžené obálky jsem čekala tajuplný, atmosférický podzimní příběh o tom, zda zločiny páchá člověk nebo bájný vodník. Jenže příběh se odehrává v parném létě, a téma vodníka se v knize objevuje poměrně málo.

Jakmile jsem se ale smířila s tím, že nedostanu to, co jsem podle obálky a stručné anotace, čekala, tak jsem se začetla a Vodníka zhltla za dva dny. Vodník je (nejenom na prvotinu) povedená detektivka, jejíž čtení jsem si užila, takže ho ve výsledku můžu s klidem doporučit. Pokud Tereza Bartošová napíše volné pokračování, v němž se opět setkáme s vyšetřovateli Honzou a Tomášem a zdravotní sestřičkou Emou, tak si ho s radostí přečtu. (Od autorky u jiného nakladatelství nedávno vyšla kniha Klekánice, v níž se také objevují policisté Tomáš a Honza. Děj Klekánice ale událostem ve Vodníkovi předchází.)

Tereza Bartošová: Vodník, MOTTO, únor 2023.

Za poskytnutí recenzního výtisku mnohokrát děkuji Albatros Media.