Paige Mahoneyová, Kmotryně Vidořádu, se probere v neznámém hotelovém pokoji a nepamatuje si, jak se z Paříže dostala do Polska. Podaří se jí utéct před tajemnými pronásledovali, odcestovat do České republiky, kde se setká se svojí kamarádkou Marií Ogněnou, znovu se spojit s programem Domino, který bojuje proti nadvládě Scionu, a zjistit, že si nepamatuje posledních šest měsíců života. A taky netuší, co se stalo se Strážcem, protože zlatá šňůra, která je pojí, je jako bez života.

Samantha Shannonová v pátém díle série Kostičas přináší propracovaný příběh plný úžasných popisů a detailů. Temné zrcadlo je netradiční dystopie, protože místy připomíná spíš turistického průvodce. Nahlédneme do Polska, podíváme se na pozlacené věžičky Prahy a pak se přesuneme do Itálie, kde si projdeme Benátky, ale navštívíme i Neapol, Capri, Orvieto nebo Řím.

Oceňuju vývoj Paige, která se pořád uzdravuje. Snaží se chovat rozumněji s tím, že už nebude dělat nebezpečná, impulzivní rozhodnutí a nebude se vrhat po hlavě do nebezpečí.

Miluju tu milostnou scénu, která je napsaná decentně a reálně. A hlavně je oproštěná od v současné době populárního tvrdého sexu, dirty talku a nekonečných orgasmů. Ukazuje, že sex nemusí být pro každého snadný a příjemný, a vyžaduje dva lidi, kterým na sobě záleží, ochraňují se, pečují o sebe, komunikují spolu a naslouchají si.

Temné zrcadlo má šest set stran, ale zároveň se jedná o díl, v němž Samantha Shannon potřebuje všechno vysvětlit, zasadit do kontextu, propojit a rozestavit figurky na šachovnici před posledními dvěma díly. Proto děj plyne pomalu, zdánlivě se v něm nic neděje, akce je tu pomálu, zato se tu hodně mluví, vysvětluje a plánuje. (Trochu mi to připomínalo Sarah J. Maas, která se v pozdějších dílech série Skleněný trůn taky pokoušela vysvětlit věci, které napsala někdy ve dvaceti a pak jí najednou přišly hloupé nebo se jí nehodily do krámu). Akce nastane až v samotném závěru, kde nechybí ani úmrtí, ale vlastně je ten akční závěr odbytý poměrně rychle.

Temné zrcadlo se dá (stejně jako Když spadne maska) číst bez re-readingu předchozích dílů. Opět jsem hladce naskočila do příběhu a vůbec se v tom nemotala, s čímž pomáhá podrobný seznam osob i slovníček na konci knihy.

Čtvrtý díl Když spadne maska se mi líbil o něco víc a zůstává pro mě nejlepším dílem série Kostsičas, ale Temné zrcadlo je hned za ním. Už to není klasická new adult dystopie jako byly první tři díly Kostičasu, což někomu může vadit, ale mně to dokonale vyhovuje. Prostě miluju, kam Samantha Shannon od čtvrtého dílu sérii posunula a jak ji pojala. Jen doufám, že na další díl nebudeme čekat zase čtyři roky (nebo ještě víc).

Samantha Shannon: Temné zrcadlo (Kostičas 5), HOST, únor 2025.

Za poskytnutí recenzního výtisku děkuji nakladatelství HOST.