Panovník Duhového království je churavý a domnívá se, že dcera Nyrae nemůže vládnout sama. Proto pozve čtyři prince – Dewona Rojského ze Slunečního království, Area Canise z Měsíčního království, Kristara Sněžného ze Zimního království a Eliase Nevhita z Bouřlivého království, aby si mezi nimi princezna vybrala ženicha. Jenže mezi Měsíčním a Slunečním rodem panuje nesmiřitelná nenávist. Nebo je to všechno jinak?

Dewon a Arei mají podezření, že se na královském dvoře skrývá travič, takže se nakonec rozhodnou spolupracovat a přijít tomu na kloub. Mezitím si musí vyřešit svoje city, protože mezi nimi je daleko víc než rodová nenávist. Jenže jak by mohli být spolu, když jsou oba následníci trůnu? Mohou zklamat své otce a rodiny? A co když si Nyrae vybere za ženicha jednoho z nich?

Duhový trůn je vyprávěný z pohledu tří postav – Nyrae, Dewona a Areie. Dewon je miláček, Arei má trošku cyničtější a pesimističtější pohled na svět a Nyrae zase pěkně ostrý jazyk a pichlavý smysl pro humor.

Duhový trůn není o ději, ale o postupném vývoji postav, jejich vztahů a odhalování, kdo se skrývá za královskými maskami. Bavilo mě, že se jedná o velmi neformální verzi královského dvora, kde se princezna kamarádí se služebnictvem a nikdo si nepotrpí na protokol a dekorum. Dokonce i Dewon a Arei se postupně začnou přátelit se svými sluhy, spolupracovat s nimi a vzájemně se svěřovat.

V Duhovém trůnu najdeme hned dvě milostné linky – jedna je gay, druhá hetero. Romantika je slow burn, ale nakonec nechybí ani lehké náznaky milostných scén (mezi princi), což mě nesmírně potěšilo. Miluju autorčin smysl pro humor. Pokud si budete chtít vypisovat vtipné hlášky, tak musíte opsat půlku knihy. Jak už je u Adély Rosípalové zvykem, tak do děje zakomponovala i vážnější témata, ale ani ty nenarušují odlehčené a pohodové vyznění knihy.

Adéla Rosípalová přidala také fantasy prvek v podobě vymyšleného světa a toho, že lidé v Duhovém království mají barvu kůže a vlasů… no, ve všech barvách duhy. Duhový trůn si ale mohou přečíst i čtenáři, kteří fantasy neholdují.

Pátrání po traviči bylo sice trochu nedotažené a jedna věc průhledná, ale zato druhé odhalení jsem vůbec nečekala.

Duhový trůn je označovaný jako LGBTQ+ fantasy pohádka, a to přesně splňuje. Na mě působil i jako cozy fantasy v tom nejlepším slova smyslu, protože mě nesčetněkrát pobavil, rozesmál, pohladil po duši a místy jsem se měnila v blaženou hromádku želé (to je prosím lichotka). Čekala jsem, že si Duhový trůn zamiluju… a naštěstí jsem se nemýlila. Doufám, že Adéla Rosípalová napíše další podobnou knihu, protože Duhový trůn chci číst znova… a znova. Třeba by mohla napsat spin-off o Eliasovi, který byl nejmíň popsaný a prokreslený, protože mu Nyrae jako nápadníkovi věnovala nejmenší pozornost, hm?

Adéla Rosípalová: Duhový trůn, Cooboo, říjen 2026.

Za poskytnutí recenzního výtisku děkuji Albatros Media.