První hrob napravo je úvodem do paranormální série se Smrtkou Charley Davidsononovou od Daryndy Jones.

Charley Davidsonová pracuje jako soukromá vyšetřovatelka a konzultantka místní policie. A taky je Smrtka. To ji umožňuji vidět, mluvit, dotýkat se duší mrtvých, které z nějakého důvodu zůstaly v našem světě. A také jí to pomáhá v její kariéře. Je poměrně jednoduché vyřešit případ, když vám sama oběť řekne, kdo ji zavraždil. Obvykle to ale není tak snadné, takže se Charley dostává do řady nebezpečných situací i průšvihů. Má tudíž dost napilno a k tomu má ještě zmatek ve svém osobním životě, protože muž, po kterém touží, nejspíš není tak úplně člověk… A možná není ani tak úplně živý.

Každou novou sérii v poněkud chudém a ustrnulém světě urban fantasy v naší rodné zemi, vítám. Téma se Smrtkou není v zahraničí nijak originální, u nás ale působí jako čerstvý závan vzduchu.

Byla jsem poněkud překvapená, že jsem na obálce spatřila nápis: paranormální (a taky trochu romantický, malinko detektivní a rozhodně vtipný) thriller. Neměla jsem tušení, co to má být, ale ocenila jsem, že si tak nakladatel vytvořil alibi, aby naštvaní čtenáři neremcali, že do urban fantasy opět zařadili čistou paranormální romanci. Tady to máme vysvětlené, i když mě to nic moc neřeklo, ale rozhodla jsem se, že to zkusím.

Na První hrob napravo jsem se těšila, ale po několika totožných reakcích z mého okolí, které mě varovaly, že to není až tak skvělé, jsem svá očekávání podstatně snížila. A ještě jsem asi pořád očekávala moc, protože jsem byla zklamaná. Čtení knihy mi trvalo neobvykle dlouho a chvílema jsem se do něj musela doslova nutit. Momentů, kdy jsem u toho nad chováním hlavní hrdinky protáčela oči v sloup, bylo taky hodně. Rozhodně víc než těch, u kterých jsem se smála.

První hrob napravo je autorčina prvotina – a je to na ní znát. Styl není nijak vypsaný, ale naštěstí ani vyloženě kostrbatý. Charaktery postav nejsou nijak prokreslené, a snad kromě samotné Charley (a ještě tak Cookie a Reyese) budete mít problém si zapamatovat, kdo je vlastně kdo. Samotná postava Charley mi nebyla vůbec sympatická, protože na svůj věk je poměrně zbrklá, naivní a hloupá. Mezi tím, aby hrdinka působila roztomile trhle a nešikovně (třeba jako Bridget Jones) a mezi tím, aby vypadala, že jí někdo provedl lobotomii, je rozdíl, a Charley bohužel patří do té druhé kategorie. Vážně bych ocenila, kdyby hrdinka používala mozek i k něčemu jinému, než k přemýšlení o Reyesovi a sexu.

Co se týče zápletky tak autorka vsadila na osvědčený koncept detektivní, nadpřirozené a romantické roviny, u kterých se ukáže, že jsou nakonec více či méně propletené. Ani to úplně nefunguje, protože detektivní zápletka není nijak dobře vysvětlená a chytlavá, takže vám je vlastně jedno, kdo ty tři chudáky sprovodil ze světa. Víc vás pravděpodobně bude zajímat, kdo nebo co je Reyes a jak se vyvine jeho podivný vztah s Charley.

Byla jsem zklamaná, že to „trochu romantický“ z obálky tu neplatí. Mezi Charley a Reyesem se dá mluvit o sexuální přitažlivosti, ale o ničem jiném. Ten, kdo ale bude očekávat nějaké žhavé scény, bude taky zklamán. Ono se tu o sexu dost přemýšlí a mluví… ale tak nějak se nic neděje. Stejně tak tu neplatí ono „rozhodně vtipný“. Ano, vtipkuje se tu hodně, ale celé to působí vykonstruovaně a šroubovaně, jako by si autorka ty vtipy musela pracně vymýšlet.

První hrob napravo není žádný zázrak, ale ani žádný vyložený průšvih, takže knihu hodnotím 53%. Ten, komu vtipy Charley přijdou vtipné, ať si přidá navrch deset procent. A toho, koho zaujme tajemný Reyes, ať navrch přidá klidně dalších pět. Pokud vám příběh a autorčin humor sednou, tak si pravděpodobně knihu užijete, protože se jedná o nenáročné, oddechové čtení. U mě to bohužel nedopadlo.

Hodnocení: 53%