Postapokalyptický svět ovládaný krvežíznivými upíry, kde jsou lidé degradováni na otroky a potravu.

Allison Sekemoto živoří na okraji společnosti, protože se odmítá stát Registrovanou a dát upírům úplnou kontrolu nad svým životem. Raději bojuje s hladem, zimou a nepřátelskými gangy. Při shánění jídla riskuje život, protože za hranicemi města, kam se vydává, žijí Zuřivci, děsivé zmutované příšery, které jsou ovládány jediným pudem – zabíjet. To se jí nakonec stává osudným, ale dostává druhou šanci. Přežít, i když už nebude živá. Stát se upírkou. Stvůrou. Naučit se s tím žít a přitom si uchovat vlastní lidskost.

Julie Kagawa už v The Iron Fey ukázala, že má bohatou představivost a umí psát. The Immortal Rules to potvrzují – ale jsou lepší, akčnější, temnější a s mnohem sympatičtější hlavní hrdinkou.

Allison je skutečná kick-ass hrdinka, která si ale i jako upírka snaží uchovat svou lidskost. Jako člověk i jako upír má silně vyvinutý smysl pro přežití, takže občas (spíš často) působí opravdu drsně. Přesto je pořád lidská, má morální zásady, dokáže pomáhat i soucítit. Ve chvíli, kdy se stane upírem, musí bojovat se svou krvelačnou stránkou i o zbytky lidskosti – a nakonec se s oběma svými částmi smířit a najít mezi nimi rovnováhu.

The Immotral Rules mají v originále kolem pět seti stran, takže jsou o hodně obsáhlejší než jednotlivé díly ze série The Iron Fey. Julie Kagawa The Immortal Rules rozdělila do čtyř částí, jejichž názvy stručně popisují, o co v nich půjde. Každá část má vlastní dějovou linku, odlišnou dynamiku vyprávění a přivádí na scénu více či méně důležité vedlejší postavy.

První část s názvem Člověk je akční a soustředěná na život Allison, které se odmítá stát součástí systému zavedeného upíry. Druhá část Upír se soustředí na Allisonino sžívání s tím, že se stala upírem, kterými opovrhovala a bála se jich. Tato část je klidnější, představuje Allisonina upírského učitele, přivádí na scénu jednoho záporáka a odhaluje čtenářům pár ošklivých a krvavých tajemství o minulosti upírů a zrození krvelačných Zuřivců. Třetí část s názvem Nestvůra ukazuje, jak je Allison schopná zachovat si svou lidskost, i když se stala upírkou – a zároveň to, že už není člověkem. Tato část pojí akci s mezilidskými vztahy a čtenáři s citem pro romantiku dokáží vycítit první náznaky možné milostné zápletky.  Poslední část s názvem Poutník se soustředí na hledání Edenu, novodobého ráje, kde žijí a vládnou jen a pouze lidé. Tento oddíl je asi nejakčnější a nepřekvapivější, ve chvíli, kdy si čtenář – i postavy – myslí, že už bude klid, se opět něco semele. Autorka v této části prokazuje své schopnosti, protože neváhá zabít řadu vedlejších postav – a to některé z nich byli opravdu sympatické. Julie Kagawa vytvořila temný, drsný svět a taky se toho drží.

The Immortal Rules nejsou dokonalou knihou – autorka vymyslela komplikovaný svět, kde téměř všechno, co známe, nefunguje nebo neexistuje, takže v této rovině občas vznikají mírné komplikace. Autorka ale většinu věcí, které čtenáři přijde podezřelá, vzápětí vysvětlí. Přesto v knize zůstávají různé nelogičnosti. Od chvíle, kdy kontrolu nad světem přezvali upíři, by mělo uběhnout několik desítek let – tak jak to že v nádržích aut i nadále zůstává benzín? Nebo kde motorkáři vzali obligátní pivo, když jsou lidé v tomto světě schopni zabíjet i pro kůrku chleba? Nebo to, že se Allison vysokou rychlostí prohání po silnicích – podle mého by po několika desetiletích, kdy se nepoužívají a nikdo se o ně nestará měly být komunikace samý výmol a hrbol, takže by Allison mohla být ráda, když by na nich jela dvacítkou. Podobné chyby se v knize objevují, ale není jich tam nějak moc a ani nejsou do očí bijící.

Problém se světem, který nepřipomíná ten, v němž žijeme, se odráží i v jazykové stránce. Některé vtípky a přirovnání, které Allison používá, by vůbec neměla vyslovit, protože tyhle slova a činnosti přeci nemůže znát. Ale protože jsou The Immortal Rules youg adult fantasy a ne postmoderním románem a žánrovým experimentem, je to tak v pořádku. Kdyby se autorka chtěla věrně držet svého nového světa, musela by si upravit i jazyk – a pak by se to nedalo číst. Takhle jsou The Immortal Rules velmi čtivou a napínavou knihou – a hlavní hrdince nechybí ani smysl pro ironický humor.

V The Immortal Rules se objeví i lehká romantická linka, ale není tu zdaleka hlavním tématem.  Na výskyt hlavního mužského hrdiny si musíme několik set stránek počkat – a další desítky stran pak čekáme, jestli se ti dva konečně políbí.

The Immortal Rules jsou velmi podařeným prvním dílem plánované trilogie a pokud se další díly ponesou ve stejném duchu, dočkáme se pořádné porce temného světa, záhad, akce a nakonec snad i kapky romantiky.

Hodnocení: 82%