O cestování časem sní občas každý. Ale co kdyby se vám to povedlo – a vy jste na to nebyli vůbec, ale vůbec připravení?

Šestnáctiletá Gwendolyn je obyčejná dívka z neobyčejné rodiny. V té se totiž objevuje vzácný gen, který těm, kdo ho v sobě mají, umožňuje cestovat do minulosti. Tohle ale Gwen příliš netrápí, protože už od jejího narození je jasné, že nositelkou tohoto genu je její sestřenice Charlotte.

Proto všechny – a nejvíce samotnou Gwen – zaskočí, když se tato pozoruhodná schopnost objeví právě u ní a ona se několikrát v krátkém čase ocitne v minulosti; zcela nepřipravená a neobeznámená s tím, co cestování časem obnáší. Nadšená není ani ve chvíli, kdy zjistí, že na cesty do minulosti ji bude doprovázet Gideon de Villiers. Ten je sice zatraceně hezký, ale taky dost protivný, protože rozhodně neskáče radostí z toho, že jeho novou kolegyní je zcela nezkušená Gwen.

Gwen je typ trochu ztřeštěné hrdinky, kterou si buď oblíbíte, nebo vás bude hrozně štvát. Mně byla naštěstí Gwen sympatická, protože bylo osvěžující najít v knize šestnáctiletou hrdinku, které necituje Pustinu od T. S. Eliota, nemluví pořád spisovně a víceméně se chová na svůj věk. Gideon tu nemá tolik prostoru –  prochází rychlým (a v literatuře tolik oblíbeným) vývojem od protivného týpka ke galantnímu zachránci.

Kerstin Gierová splétá děj z několika různých témat, která umně propojuje, ale jednotlivá vlákna příběhu mají různou kvalitu. Silnou stránkou autorky jsou výlety do minulosti; je zjevné, že si nastudovala řadu pramenů, takže nečekejte žádné načančané rokoko. Zajímavým, byť mnohokrát zpracovaným, tématem je i osoba hraběte Saint Germain, kterou i v současnosti obklopuje řada tajemství. Nicméně tato postava autorce – pokud se bude držet informací a známých legend – neposkytuje prostor pro žádná velká překvapení.

Vcelku šalamounsky se autorka vyrovnala s ústředním tématem cestování časem. Na něm se dá vystavět originální příběh – nebo celá kniha pohřbít. Kerstin Gierová si toho nejspíš byla vědoma, takže s fenoménem cestování časem pracuje, ale raději se nepouští do vysvětlování, jak to celé funguje a jakou roli v tom hraje záhadný chronograf, jehož prostřednictvím se ovládají výlety do minulosti.

Naneštěstí jiné dějové linky už se Kerstin Gierové tak nevyvedly. Tajemství obklopující Lucy a Paula je tak průhledné, že na něj přijdete během prvních pár stran. Romance mezi Gwen a Gideonem je poněkud instantní, protože zájem o toho druhého se změní prakticky ze dne na den, ale i tak jiskření a škádlení mezi nimi  působí sympaticky a vtipně.

Největším problémem je ale zcela zbytečné zatajování informací před hlavní postavou – a potažmo před čtenářem. Z této berličky, kterou autorky používají k zvýšení napětí, se v young adult literatuře stalo ještě větší klišé než z milostného trojúhelníku – a to už je co říct.

Rudá jako rubín je přesně tak kniha, u které si říkáte: proč se mi to tak líbí, když to má tolik chyb? Jenže i když si ty chyby budete uvědomovat – a občas vám zabrnkají na nervy – okamžitě je knize odpustíte, protože příběh je lehký, čtivý, vtipný – a má v sobě cosi okouzlujícího, co vám vyloudí blažený úsměv na rtech.

Hodnocení: 80%