Černá labuť vzlétá je první díl z trilogie od autorského dua píšícího pod pseudonymem Lee Carroll.

Šestadvacetiletá Newyorčanka Garet Jamesová má příjemný život – pracuje jako šperkařka, má vlastní, prosperující firmu a bydlí se svým otcem ve velkém domě nad galerií, který jim patří. To trvá do chvíle, než Garet zjistí, že jejich dům je zatížen hypotékou, že o obrazy, které jim ji měly pomoci splatit, nikdo nemá zájem, a zabloudí do jistého starožitnictví, kde najde stříbrnou kazetu, která má na sobě stejnou pečeť, jaká je i na prstenu, který Garet zdědila po své matce. Starožitník požádá Garet o otevření skříňky – a ta, aniž by si to pořádně rozmyslela, nebo se nechala odradit záhadnými symboly, které by podle všech zákonitostí na kazetě vůbec neměla vidět, souhlasí. A skříňku otevře.

New Yorkem se plazí mlha a s ní zmar a zoufalství, Garet vidí a zažívá stále divnější věci a v galerii dojde ke vloupání, kdy jsou ukradeny vzácné obrazy, její otec je postřelen a zmizí i záhadná stříbrná skříňka. A tím to všechno jen začíná.

Černá labuť vzlétá už od první stránky dokazuje, že tohle je tak trochu jiná urban fantasy. Hlavně co se týče stylu, jakým je napsána. Pro mě jsou slova a psaní neodmyslitelnou součástí mé osobnosti, takže dokážu ocenit a vychutnat si, když někdo doslova umí malovat slovy.

Za touto knihou – a pseudonymem Lee Carroll, která vzdává hold autorovi Alenky v říši divů Lewisi Carrollovi – stojí manželský pár. Zatímco ona píše mysteriózní příběhy a červenou knihovnu, on je básník. Předpokládám tedy – snad ne mylně – že za tou nádhernou, poetickou stránkou jazyka stojí právě mužská polovice autorského dua. Krása jazyka, kterým je kniha psaná, ovšem není samoúčelná, ale skvěle buduje atmosféru. Příběh mě vtáhl už od první strany a nepustil. Přímo jsem cítila, jak mě obklopuje mlha, dopadají na mě kapky deště, jak šumí oceán, jak se dívám na nádheru louky se světelnými sylfy nebo vidím blikat červené světlo majáku.

Stejně propracovaný jako jazyk, je i svět, v němž se příběh odehrává. Autoři umně propojili historická fakta, nejrůznější legendy a pověsti i literární světy do jednoho magického celku, který přímo dýchá životem. Několikrát jsem se přistihla přitom, jak doufám, že tento svět skutečně existuje  – a já v něm žiji.

Autorské duo si dalo záležet i na charakterech vedlejších postav. Někteří čtenáři si stěžovali na to, že těch postav je tu velké množství a je těžké se v nich zorientovat, protože se objevují a mizí. Já osobně jsem neměla problém s jejich zapamatováním, protože charakter každé jedné z nich je dost osobitý na to, abych si je nepletla. Nejméně propracovanými postavami pak zcela paradoxně zůstávají hlavní hrdinové – Garet a upír Will. U Willa se tomu ani nedivím, protože přestože je hlavním objektem hrdinčina romantického zájmu, objevuje se v příběhu pouze sporadicky. S Garet je to něco jiného. Byla mi sympatická, ale přišla mi taková… normální, což je vzhledem k tomu, kým a čím je, krajně nevhodné a nevýstižné slovo. Prostě mi chyběla nějaká výrazná vlastnost, díky které bych si ji dokázala zapsat a následně ji charakterizovat.

Další výhrady měli čtenáři k nedostatku akce. Ale i ta se tu najde, jen ne v podobně, v jaké jsme zvyklí z jiných urban fantasy. Garet prostě není Anita nebo Kate, které neváhají komukoliv a čemukoliv ustřelit nebo useknout hlavu. S každou vedlejší postavou, která má pomoci Garet ovládnou její nadpřirozené schopnosti, se v příběhu objevuje jakési samostatné dobrodružství, které vám poskytne akce víc než dost.

Černá labuť vzlétá patří do žánru urban fantasy, takže zde nesmí chybět ani romantická linka. Jak už jsem ale naznačila výše, tak ta rozhodně netvoří nějak podstatnou část knihy. Čtenář, který očekává žhavé jiskření, ironické dialogy a málem hmatatelnou chemii mezi hlavními hrdiny, bude zklamán. Milostná linka zde hraje druhé (možná spíš až třetí) housle – a je založena na minulosti a osudové předurčenosti, což je přesně ten styl, co nemám ráda. Přijde mi to totiž vždycky k hlavní hrdince hrozně nefér – jako že ji její vyvolený miluje kvůli své představě a vzpomínkám, než kvůli ní samé. Tahle část je rozhodně největší slabinou knihy – a neškodilo by, kdyby ji autoři v následujících dílech rozpracovali.

Přiznám se, že mě trochu zklamal konec. Všechny nadpřirozené postavy se totiž ke Garet, navzdory tomu, čím vším prošla a co pro ně udělala, zachovaly pěkně nevděčně. Nicméně doufám, že už brzy budu mít příležitost vrátit se do tohoto světa, setkat se opět se starými i novými nadpřirozenými bytostmi a zažít s Garet nové dobrodružství.

Hodnocení: 84%