Stín noci je druhým dílem z plánované trilogie All Souls Trilogy od historičky a milovnice vína Deborah Harknessové.

Čarodějnice Diana Bishopová a upír Matthew de Clermont se vydávají na dobrodružnou cestu do minulosti, aby se zbavili útočníků, kteří se je snaží zabít v 21. století – a také, aby pátrali po tajemném Ashmoleově svazku č. 728 a umožnili Dianě lépe ovládnout její čarodějnické schopnosti. Cesta časem i prostorem je zavede nejprve do Woodstocku, tedy na Matthewovo panství, poté do jeho rodného sídla Sept Tours ve Francii, následně zpátky do Londýna, kde se setkáme se samotnou anglickou královnou Alžbětou I., i do rudolfínské Prahy.

Z Času čarodějnic jsem byla hodně rozpačitá – prvních dvě stě stran mě nadchlo, zbylých tři sta stran strašně zklamalo – takže jsem ke Stínu noci přistupovala spíše se zvědavostí, než s očekáváním. A dobře jsem udělala. Stín noci totiž pokračuje v duchu oněch tři sta stran Času čarodějnic, které mě nijak nenadchly. Zatímco u prvního dílu jsem si nebyla úplně jistá, do jakého žánru ho mám zařadit, u Stínu noci jsem měla od první kapitoly jasno – tohle je paranormální romance, nic víc, nic míň. U Času čarodějnic jsem mohla tvrdit, že na tento žánr je lépe napsaná a vymyšlená, u Stínu noci už tvrdím jenom, že je lépe napsaná.

Prvních dvě stě stran – tedy první dvě části – jsou vlastně historickou romancí, kde jsou shodou okolností hlavní hrdinové čarodějka a upír. S nadpřirozenem se tu setkáme spíše výjimečně a stejně je to s dějem. Tyhle dvě části prostě autorce slouží k tomu, aby nějak rozvinula a vyrovnala vztah Diany a Matthewa. O ději se zde nedá mluvit, na nějaké pátrání po Ashmoleově svazku můžeme zapomenout a i ovládnutí Dianiných schopností je zde věnováno minimálně prostoru. Matthew se promění v tak arogantního blbce, že jsem si asi stokrát říkala, proč na něj Dianan nepoužije nějakou opravdu ošklivou kletbu. A Diana se v duchu doby, do které se dostala, stane submisivní hrdinkou, která si sice občas snaží vzepřít, ale zpravidla je jí to k ničemu. Ani vyvrcholení v podobě milostné scény mě nijak neuchvátilo. Autorka nás naštěstí ušetřila nějakého podrobného popisu, ale nějak velkou romantiku nebo vášeň jsem z toho necítila.

Nicméně ke konci této části – s tím, jak se Matthew vyrovnává se svými démony – se přeci jenom stane zase aspoň trochu normálním a jejich vztah se skutečně srovná – alespoň částečně. Zbylé části knihy jsou lepší. Zavedou nás do alžbětinského Londýna, do rudolfínské Prahy, zpátky do Londýna a nakonec snad opět do přítomnosti. Hrdinové se konečně dostávají k tomu, kvůli čemu se vydali do minulosti. Diana se učí ovládat svoji čarodějnickou moc a nakonec se dostávají i na stopu záhadného Ashmoleova svazku. Tyhle části jsou dobře zpracované a napínavé, ale jakmile se tam začne něco dít, opět se objeví vztahové problémy. Nicméně musím autorce přiznat bod za to, že s Ashmoleovým svazkem mě překvapila – čekala jsem, že to, co nám odhalila, si schová až do třetího dílu.

Stín noci je ve výsledku kombinací historického románu a paranormální romance, což dohromady nefunguje. Alespoň pokud nemáte rádi paranormální romance. Nebo historické romány. Pokud vám ani jeden z žánrů nevadí, tak by vás Stín noci mohl uspokojit. Pokud máte oba žánry rádi, tak by se vám Stín noci měl líbit. Pro mě je stejně jako Čas čarodějnic zklamáním.

Hodnocení: 60%